Eliščina pohádka

V blízkosti třech rybníků, ještě více lesů a ještě mnohem více skal se nacházel malebný zámeček vystavěný v barokním stylu. V něm si žil, nebo možná lépe říci přežíval, starý pan král. Vedl tam svůj nechutně zastaralý a nudný život a jeho jediná dcera Elissela byla nucena sdílet ho s ním. Bylo jí tenkrát teprve necelých 17 let a nemohla se ještě postavit na vlastní nohy. Dívka to byla neobyčejně krásná. Její ladnou štíhlou vysokou postavu a hluboké modré oči obdivoval nejeden hoch z okolí. V okolních vesnicích a městech a vlastně všude .. už lidé žili mnohem modernějším způsobem, než tato královská rodina, která uvízla ve svém kouzelném antisvětě. Každá rodina vlastnila minimálně jeden počítač, jedno auto a jeden domů a to se neustále stupňovalo. Elissela, přezdívaná též Eliška, Elisa, Alžbětka, Liza a Ella se samozřejmě při svých nepovolených vycházkách za brány zámku ledacos dozvěděla. Sem tam ji nějaký ten milý hoch nebo dívka vyprávěl o světě tam venku. Tam, kam ona nikdy neměla předurčeno vplout. Častokrát prosívala tatínka, aby jí dovolil odejít, že se o sebe sama postará, ale on ne a ne povolit. Byl zaujatý, starý a hlavně bláznivý…

            Elissele tedy nezbývalo nic jiného, než utéct. Jednoho krásného večera, když bylo nebe poseté hvězdami a vdáli vyli vlci na měsíc, si sbalila pár svých švestek do uzlíčku a vydala se do světa. Celou noc plakala a chodila od domu k domu. Neměla ani to nejmenší ponětí, co bude dělat. Byla promrzlá, nešťastná a vyděšená a právě v tomhle stavu ji nezasvěcenou našla osoba, která se životem brodila a stále hledala smysl svých cest, svých myšlenek, svých činů. A tak spolu kráčely dál dvě osoby, dvě duše, které se našly, protože se navzájem potřebovaly.

            Ta osoba Elisselu brzy zasvětila do tajů moderního světa a ukázala jí všechny krásy, které tahle doba nabízela. Elissela byla šťastná a úplně zapomněla na svůj starý život, který nikdy nechtěla, a do kterého ji její otec neustále nutil.

            Elissela a ta osoba si navzájem předali to, co právě každý z nich potřeboval. Lásku/porozumění, naději/jistotu, zázemí/křídla, zájem/odpověď..