Listopad pod kůží

Já píšu jenom motivy, které vyplynou ze mne. Mohou to být někdy motivy, které jsem někdy někde zaslechl - je tedy možná (takřka jisté), že občas nechtěně a neúmyslně použiji nějaký "cizí" motiv. Ono to ani moc jinak nejde - kolik je na světě básní a kolik motivů? Musím ale trvat na tom, že nejsem kopírovač. Na druhé straně vím, že nejsem dostatečně nový a originální, proto taky váhám, jestli vůbec něco psát. Vaše kritika mě utvrzuje v tom, že nemám. "Pracovat na sobě" a "hledat v sobě", to bych mohl zkoušet v osmnácti. V pětatřiceti už toho moc nenajdu. Ale přesto asi sem tam něco nepíšu. Třeba tahle věc získala 15 tipů, to znamená, že patnáct lidí nějak oslovila. Možná tedy není tak docela špatná...

Pište, pište, pište a vlastní motivy. Bohužel zn ám lépe od jiných autorů. Zapracujte na sobě. Hledejte to. co je ve Vás a ne v jiných. Fantazie je ve Vás, ale autorství je víc než jen čerpání dávno lépe zpracovaných námětů. Hojnost básnických úspěchů!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

No... ano, s tím souhlasím. Také už mě míjí ten pocit "těšení se na Ježíška", naopak, Vánoce mě spíš děsí... Ale teď... předevčírem večer jsme stáli pod kostelem sv. Ludmily na Míráku mezi dřevěnými stánky staročeské tržnice, čichali hořící svíčky, podupávali zimou a v rukavicích třímali kelímky se svařákem a medovinou... Miluju to.

Já taky. Škoda, že jsem tam nemohl být s Tebou. Já si to samozřejmě užiju v Brně na Svoboďáku, ale...

Já ho rád spíš nemám, ale je v tom cosi sladkohořkého, takže v té nemilosti je i něco pozitivního... jako asi v každé takové mrazivé věci.

Ale teď už máme prosinec, a ten je ještě tajemnější... kupodivu mám radši jeho první půlku - to napětí - než tu druhou. Ale nemyslím shon za dárky, myslím opravdu to, co je ve vzduchu...

Krásná! Je velmi působivá, tak nějak nenásilně vdechuje do člověka svůj splínněchladný sten. Cítím to a "líbí" se mi ten pocit. Jsem za něj ráda i přesto, že bych nejraději "bláznivý měsíc" do krve hájila, neb je jedním z mně nejmilejších... :)*

ale když vysvitne,i na zem se dá sednout a zadumat nad tvojím rýmováním :o) moc pěkně posmutnělá náladička

Super Ť!!!!

tip, jen 2.sloka přeposlední řádek to nic mi nesedí. (:-)ovšem klidně postojím

Nóó, na to, že narychlo, bobrý. Típ. :-)*

Boboticu, máš pravdu, ten řádek je slabší, ale stejně nevím, jak to předělat a neshodit to celé... zatím to nechám tak. Blbjí... vlastně máš pravdu... ale... to vlastně nejsou věty, to jsou výkřiky, které na sebe navazují - nenavazují... Takže je tam velké V, kterému nepředchází tečka - takže je to začátek-nezačátek nové věty... já Ti nevím... Jinak děkuju, ale myslím, že jste na mě příliš hodní Jste všichni ☼ ☼ ☼ ☼ ☼

aha, já jsem Vám zapomněl avíznout, abyste si to přečetli, že jste ☼ ☼ ☼ ☼ ☼

... a stejně to nejni logický :)) Psát do básniček tečky za větou by bylo asi divný, ale určitou logickou strukturu obvykle maj, a když už tam teda ty velký písmena píšeš, předpokládám, že jima chceš tu strukturu nějak upřesnit, říct, co k čemu patří a taky kde se má udělat mezera a začít jakoby nová věta, když se to čte.Tady mi přijde, že ta pomyslná tečka by byla za kalužema, poněvadž to "mrazení kaluží" je příslovečné určení místa k tomu "mdleni". Pokud to ovšem patří k těm růžím, co zvadly, pak by tam nemohlo bejt na začátku "a"ale třeba "už zvadly". ( vůbec máš moc áček na začátku, všim sis ? ) Taky je možný, že to prostě jenom cejtim jinak než ty. Přičemž veškeré tyto žblebty sem nepíšu proto, abych se s tebou hádala o nějaký malý nebo velký písmeno, ale a) snažím se vysvětlit, jak jsem to myslela a b) abys viděl, že sem to četla obouma okama otevřenýma a přemejšlela o tom :o)) a ten řádek, o kterým mluví bobotic, se mi naopak líbí. vyjadřuje tu stejnou rezignaci a útlum ( nebo jak bych to řekla) , jako v první sloce třeba to " k morku kostí chladní" a "proč bychom trpěli, tak padni komu padni". ( nebo se pletu ? ) a vůbec. i kdyby to bylo úplně jinak, než to vidím já, musela to bejt móóc šikovná múza, co tě ve středu večer políbila :)) ☼

Ten řádek, o kterém mluví bobotic, to sice vyjadřuje, ale je tak trochu kýčovitý, frázovitý. Jinak musím říci, žes mě uolala svými argumenty - ale o to nejde - daleko víc jde o to, že mě vážně potěšilo, že Ti moje básenka stála za tohle dlooooouhé psaní. Předělávat to teď nebudu... ale jestli někdy budu (třeba ano - ne už pro účely Písmáka, ale pro jiné), zamyslím se nad Tvými výhradami, docela určitě. Ta šikovná můza byla jedna veselá kamarádka Písmačka, která mi poslala jeden spíš vážný mail, který byl tak dlouhý, že jsem si ho radši vytiskl, a přečetl si ho až v klidu doma večer a její nálady rezonovaly s mými náladami... a tak vznikla tahle básenka.

*! Ta poslední!!! Hmmm!!!

Ano...!!! *****!!!

*

Dyš já moc nemám ráda básně o tom, jací jsme, když to cítím úplně jinak: vytáhnu rukavice, vyjdu ven, prohlížím si jinovatku na spadaném listí, svítí slunko a těším se, že jestli to takhle půjde dál, tak za týden se už budu prohánět po Pryglu. Ale když se odpoutám od našich rozdílných nálad, tak se mi báseň líbí. Jako bych ji už slyšela, nebo se mi to stalo? Smutní lidé zalezlí ve svých pelíšcích... a ještě to svádí na zimu. Druhá sloka mi připadá mezi těmi skvosty jako zašlé stříbro: na hlavu padlí mě nějak příliš překvapili a zvadlé růže, srdce, dlaně jsou zase příliš málo originální oproti kotcům myšlenek na začátku a mrazu poslední sloky. Jenže poslední sloka je tak úžasná, že ve mně budí jediný nepříjemný pocit - totiž, že neumím psát kritiky na poezii.

*

hesský, ale být tebou, ještě bych se na to podíval se skalpelem v ruce a místy bych to prokrátil - myslím, že dvě sloky by bohatě stačily...víš, je to moc dlouhý na to, že je to o chladu a podzimní malosti a prázdnotě... bez tipu ale s potěšením*

*

Hermitku, možná časem ten skalpel vezmu, ale teď ne. Tentokrát si za tou básní budu stát - aspoň prozatím. I za cenu Tvého ne-tipu. A děkuju. Kafčinko, Tobě taky díky... Přiznám se: když jsem ji dopsal a napadlo mě dát ji na Písmáka, uvažoval jsem dát do prologu: VĚNOVÁNO KAFCE A HERMITOVI... pak jsem to neudělal, ale stejně Vám patří... děkuju.

Bacile, to je dobře, stůj si za tím... píšu jen svoje pocity, ne doporučení...:-)

Já vím, však víš, že vím :-)

...milión hvězdiček a stejně tolik sluníček a vykřičníků... (holt si je musíš představit, nechce se mi všechny vypisovat a zabírat tu místo :)) a k tomu ještě přidám jedno žjóva!!! a jedno týjo!!! :o)) a ten hermit by pořád něco krátil, já nevim, že už mu to nejni blbý :)) akorát víš co nechápu ? velký v uprostřed druhý sloky. tam přeci nemůže začínat věta, když další řádek začíná a...to neni logický( jsem divná, všímat si takovejch detailů, když je to tak Dokonalý... ) ...a sem dolů další milión...

*

"Zalezlí v kotcích myšlenek..", "do morku kostí chladní.."a slova zmírají na vlastní abecedu" Moc se mi líbí, velmi sugestivní a přesvědčivé obrazy. A formálně taky bez chybičky TIP