Ubohé plody lidské

Linka každodenních všedností,
maluje nekonečnou frontu manipulace,
mediální zdrogovanost a fetiše klidu.
Trhá myšlenky na kusy,
ty oddělené magnetem,
zanikají v závislostech prvořadností.
V uměle živené diskusi,
kde každý z nás smí být interpretem,
pak pukáme hrdostí
z Já

Etika ve smíru s morálkou,
požírá její nohy, a pláče při každém polknutí,
ta soucitná děvka, zaprodaná egoismu velemrožsti,
pak zavírá oči a nevidí.
Pomáhá a chrání slabé a nevinné,
zavírá a nezachrání sama sebe
Spoléhá na vzdělání,
když selže,
tak na nebe.