Jen když to bude mimo tento svět

věnováno mému bratrovi

Dnes už je tomu

Hodně dnů

Od prvního šrámu

- 

Říká se

Že je léto

Ale ono zmizelo

 - 

Requiem znělo úplně stejně jako na podzim

A jaro bylo smazáno

zkurvenou bezmocí

- 

Vím jak ti zbývá

Jen zvrácená a sebedestruktivní

Touha

Padnout

do začarovaného kruhu

Do chuchvalců hmyzích tělíček

A nechat se přežvýkat

zbytky dobytčích čelistí

nebo těžkýma očima

tesat skulpturu Baudelaira

Tyranie lidských tváří zmizela a budu trpět již jen sebou samým

- 

Proklínáš toho kdo vymyslel mozek

A celou tu frašku okolo existence

Lidi se v průběhu plesu

Vzdávají svých krás

- 

Často nedýchám a je mi na omdlení

A přeříkávám si naše vymyšlený slova z dětství

Strašně to všechno někdy bolí a klopýtá to a nejde to a

A pak pláče v křeči

a nehybná odpoledne

Úzké světlo a ubrus se slunečnicema

Míchá se to s listím v okapech

A s tou prohnilou sípající věcí

Co nás spolkla

Nepřipravený- snad možná i v pyžamech a teplých ponožkách na noc

Spolklo nás to

Spolu nás to spolklo

- 

Město

Starý továrny

Rezavej plech a něco duní

A rána motykou do žaludku

Na oknech deštěm

Nakreslení oběšenci a květiny

- 

Někdy se po okně

Plazí mouchy

A chce se jen narážet do drátěných plotů

- 

Už se ani neptám

jestli to bude dobrý

- 

Dnes už je tomu

Hodně dnů

Od prvního šrámu

 

 

 

 

 

---