ukolíbavka

vyšla jsem asi o hodinu dřív
než bylo nutné
šla jsem
a bylo mi příjemně
šla jsem
a byla jsem volná
hlavou mi zněly hlasy
"a myslíš že je
moudré
abys tam šla sama?"
to nemůže nikdo vědět
ani oni
co teprve já
šla jsem
a všude se svítilo
v otevřených dveřích bylo světlo
v oknech za záclonami
někde nad hlavami kolemjdoucích
bylo také světlo
šla jsem
a chtěla jsem tmu
a ruce jsem si schovala do kapes
u cesty klečel žebrák
s čelem položeným na zemi
a za jeho zády dva oranžoví muži
uklízeli chodník
šla jsem
a dělala že nevidím
pahýl
co býval žebrákovou rukou
hlavou mi zněly hlasy
"a myslíš že bys tam
měla chodit sama?"
a ruce jsem v kapsách sevřela v pěst
šla jsem
ale radši bych běžela
šla jsem
ale na přechodech nebyla zelená
v zatáčkách nebylo vidět
jestli se blíží auto
směrové šipky visely tak vysoko
že bych je ze svých nížin nepřečetla
šla jsem po paměti
viděla všechno poprvé
a uvnitř se mi ozval hlad
vyndala jsem ruce z kapes
úplně zpocené
šla jsem a bylo chladno
a díky tomu ze mě stud
vyprchal
šla jsem
a každá lampa měla mužskou tvář
a všechny stály
zpříma a hrubě
aby je nebylo možno obejít
šla jsem a schovovala bych tvář do dlaní
kdyby byly cizí
šla jsem
a bylo mi zase horko
šla jsem
ale radši bych se plazila
jenom jeden hlas se ptal
spíš naznačoval
jestli má cenu ještě někam chodit
šla jsem a šla a šla a šla
lehla si na zem
usnula
nevím jestli se mi na tváři
objevil úsměv
a neví to ani oni