12 a 1/2

Žebrák s papírovou ikonou na krku
uprostřed Lvova na křižovatce za operou
mi připomněl, že žiju
i když si někde možná hýčkám rakovinu,
ale co na tom teď záleží.
Zítra nechám zabít naše dítě,
kterýmu jsme nestihli dát jméno
a já mám strach,
že se to smí.
Zbývá 12 a 1/2 hodin žití.



Počítám ulámané vteřiny
z nehtů čarodejnic
co zakleli jsme do chmýří
přezrálých pampelišek
na poli plným plechovejch panáků
Počítám uřezané choboty indických slonů
těch pro radost
a ukradený sponky do vlasů princezny
co křičela v průjezdu rozkoší
už dost
Zabil jsem Boha Lásko
v pátým patře tohodle špitálu
kde dezinfekcí smejvaj kocovinu
z těl nevěřících
andělů


Svítá. Zhasli neonový nebe. Vždycky jsem si říkal, kdo to dělá? Ale asi automat.

No jo, Automatickej svět. Svítá. A tramvaje vrejvaj skoby do ticha...