Chemická

“Tak mi popište hydrataci ethinu.”Matně si vzpomínám, že sem kdysi dávno něco takového učila. Jo, jasně, jsou to takový ty céčka a háčka s ťapičkama uprostřed a když do toho přidám H₂O, tak se něco stane. Můj mozek odmítá fungovat, tělo jen tak bezvládně sedí v lavici a snaží se, aby se nesesulo pod ní. A kolem mě ve vzduchu se vznáší methan, se svým kamarádem ethanem, občas si to tu prosviští nějaký ten anilín nebo anhydrit kyseliny maleinové. Lukáš je zkoušen a uspořádal všem těmhle vzorečkům na tabuli pěknou pařbu. Pohrávám si s myšlenkou, co by se stalo, kdyby všechny ty nesmyslný reakce, který tady půlka třídy zplodí, dostaly reálný rozměr. Člověk by napsal pár písmenek na papír, mezi ně dal plus a ono by mu to v tom sešitě začalo reagovat. Z učebny chemie by toho asi už moc nezbylo. Po třídě začala kolovat záhadná hnědá láhev s tajemným obsahem. Pravděpodobně je to jeden z těch úžasných vzorečků se spoustou óček a číslíček, o kterých nemám ani potuchy co znamenají, ale když je člověk napíše, tak to vypadá tak pěkně, esteticky, upraveně vědecky……Dost, zastavte mě někdo, příslovce jsou sice pěkná věc, ale takhle osamoceně působí dost nesmyslně. Moje tělo už si ani nedává práci s tím, aby se drželo v nějaké rozumně vzpřímené vertikální poloze. Pomalu se sesouvá do podsvětí. Tajemná láhev se svým ještě tajemnějším obsahem doputovala nedotčena až ke mně. No, co, zkusit se má všechno. Třeba mě to nakopne a budu schopná přežít dnešní den až do konce, a nebo taky ne….Hm, začínám degustaci. Vůně více než dobrá, kapalina krásně přilíná ke stěnám láhve, lehce poválím na jazyku a pak, šup do mých útrob. Hm, to je kvalitní ročník, pravděpodobně z oblasti Lovosických chemiček. Třeba objevím nějaký zvláštní účinky a budu slavná, jako třeba pan Hofman. Všechny ty sloučeniny, který tu lítají vzduchem jsou najednou vidět. Ocitám se ve změti písmenek a čísel. Jak si tu tak vesele bezstarostně poletují, to je krása. Jů, pan kyslík má novou známost, jen aby to nebyla nějaká jedovatá kyselina. Pana toluena už nebaví jeho skupenství, tak nám začíná sublimovat. Všude samý písmenko, ale jaký to má krásný řád. Všichni strašně poslušně zaujímají svoje místa a ani je nenapadne přeskakovat jinam.Rozhlídnu se kolem a najednou pozoruju, že všichni kolem jsou samý písmenko. Akorát sem tam, v místě, kde je mozek je u někoho přepísmenkváno a u někoho, no, jak to říct, prostě vzduchoprázdno. Je to překvapující. No, teda, tak do tebe bych to vážně neřekla. Ještě, že tady není zrcadlo, takhle se aspoň můžu smát těm vzduchoprázdňákům v domnění, že mezi ně nepatřím. Co takhle udělat trochu chaos v tom systematičnu. Všechno je tu tak úhledně srovnaný. Podařilo se mi lapit jednoho uhlíka a už ho strkám do krystalový mřížky, kam určitě nepatří. To sem zvědavá, jak tohle dopadne. Písmenka zběsile utíkají a snaží se udržet si svoje místo v mřížce, chaos, panika a najednou…..Bum! A pak už nic, jenom vzduchoprázdno.