Habermannův mlýn, 2. mírně rozšířené vydání

První recenze byly spíše kritické. I další filmu vyčítají schematičnost, ale objevují se i kladná hodnocení. Nedalo mi to  a na film jsem v Praze v Lucerně zašel. 

Není pravda, jak se uvádí, že je to první film, který se zabývá odsunem sudetských Němců. Od roku 1945 se tento fakt zmínil v mnoha filmech. Starší si vzpomenou na Uloupenou hranici, Ves v pohraničí, druhý díl Majora Zemana nebo na epizodu ze seriálu Synové a dcery Jakuba skláře, kde jedno z Cirklových dětí, ač Čech odešlo s německým partnerem do "odsunu". V mnoha filmech jsem viděli okrajově pochodovat Hitlerjugend,  řečnit Henleina, sudeťáky udávat Čechy  nebo naříkat babičku, že za nic nemůže. Třeba jen jak nějaký sudeťák křičel na parašutisty v kryptě v Resslovce "Vsdejte se, nyc se wam nestane". Poprvé však je "sudetský Němec" hlavním hrdinou filmu. 

Ztvárněním Herz odkazuje na Želary nebo Wajdovu Katyň. Temnota signalizuje zlo, rychlost a detail brutalitu. Až škodolibě karikuje Schindlerův seznam.  Abych neprozradil příliš z děje: stejně jako ve Spielbergově filmu i Habermann musí vykoupit životy svých českých spoluobčanů rodinnými šperky u "ďábelského" Sturmbannführera Kozlowského. Na rozdíl od vdečných Židů se však dočká Habermann po osvobození od svých českých spoluobčanů zcela jiné odměny. 

Nelze pominout ještě jeden film k tématu. Adelheid. Na něm jsou znát imaginativní šedesátá léta, mnohem přirozenější tempo a také blízkost k válce. Vzpomeňte si, jak mluví Němky na poli česky s typickým německým přízvukem. Adelheid sama už ne. U Habermanna se s tímto charakterizujícím jevem nesetkáváme vůbec. Postavy hovoří spisovnou němčinou nebo středočeskou češtinou. I čeština v pohraničí je totiž jiná a zejména byla jiná než v Praze. Už vůbec nemluví o češtině Hrycově nebo Krónerové.   

Děj se odehrává ve fiktivním městečku Eglau/Jeglov. A to je moje první výtka. Děj románové předlohy vychází ze skutečného případu v Olomouckém kraji, konkrétně v Bludově, mohl být tedy více lokalizován. Vždyť i Vladimír Körner byl schopen zasadit své příběhy konkrétněji - zánik samoty Beerhof. Děj se podobá Želarům v rychlém vývoji a připomíná divoké partyzánské boje někde na Slovensku. Zajímavé je, že Habermann cvičí v Sokole. Zřejmě je tam jediným Němcem. Zřejmě tedy v obci vůbec nebyl DTV (Německý sportovní svaz) nebo ho Habermann kvůli Henleinovi odmítal. Zajímavý detail.

Postavy mají sotva čas pro hlubší psychologii svého jednání. Nejvíce prostoru je věnováno samotnému Habermannovi, kladnému hrdinovi bez jediné chybičky. Hovoří jako kniha lásky a pravdy. Jeho český přítel hajný Březina (Roden) sice načrtává svou nestrannost, dále vidíme jeho sexuální problémy a všichni recenzenti ho chválí, ale je to jeho standardní výkon.  Paradoxně očekáváme, že když na konci filmu Roden odvádí svou těhotnou německou manželku do úkrytu, že to špatně skončí, a Herz si z nás udělá legraci tím, že ji už dále neukáže.

Všichni ostatní jsou více méně karikatury, ať už zmíněné ztělesnění všeho zla Sturmbannführer Kozlovski (Kdo z nás si v dětství neviděl alespoň pět filmů se záporným sturmbannführerem? A jakou hodnost měli fašouni v klukovských bitvách?), andělská česká, ale vlastně židovská Habermannova manželka(kupodivu hraná Němkou Hannah Herzsprungovou) , patolízalský majitel penzionu Pospíchal (Jan Hrušínský), sokolský odbojář-účetní (Dulava), buranský starosta (Hryc), klasický sudeťácký práskač (Michal Pavlata) nebo přihlouplý "parchant" (Radek Holub). Na konci filmu jsou sice stovky Němců hnány do vagónů, ale během filmu žádné další místní Němce kromě Habermanna prostě nepoznáme. Ačkoli se Habermannovým českým dělníkům věnuje hodně pozornosti, působí spíše jako lumpenproletářská masa (mezi nimi téměř dobrý Oldřich kaiser).

V něčem je film překombinovaný. Když třeba zraněný, jinak fanatický Habermannův bratr se objeví jako zraněný voják v lazaretním vlaku zrovna v Eglau. Habermannova manželka ho ukryje v lese a on musí přihlížet, jak Češi zabijí dva německé vojáky. Stejně tak fakt, že díky ďábelskosti Sturmbannführera musí August Habermann z donucení přihlížet výběru Čechů, kteří mají být popraveni a to se mu potom vymstí. Poněkud násilné je židovství Habermannovy manželky jako komplikace.  Myslím, že nám tím chtěl Herz říci ještě něco jiného: že jsme se zachovali k našim Židům stejně špatně jako k Němcům. 

Mám podezření, že čeští producenti filmu si vynutili zobrazení určité kauzality. Nebo to prostě bylo úsilí o maximální korektnost. Už několikrát jsem byl svědkem podobných pokusů, kdy se k obětem poválečné nenávisti a odsunu přidává jakési zdůvodnění: je pravda, že v Rokytnici bylo zabito 15 Němců, ale to bylo proto, protože předtím za války zase gestapo nechalo popravit nějaké řezníky za maso načerno (film ukazuje, jak Habermann mele Čechům načerno mouku a jak mu jsou za války vděční), nějaké kluky za nevinné kresby a nějaké povstalce, kteří přepadli v září 1938 celnici.

A právě tato kauzalita, "kdo si začal" mi vadí. Sám jsem se zabýval podrobně tím, jak to bylo ve vesnici mého dědečka. Němci se často těšili, až odejdou Rusové: "Teď přijdou Češi a to bude dobré. Ty přece už známe."  Ve skutečnosti byl prakticky v každé vesnici byl někdo popraven. Partyzány nebo nově mobilizovanými československými vojáky. Především funkcionáři strany, vedoucí sedláků a navrátilci z armády. V každé kdysi německé vesnici jsou zakopáni tito lidé na neznámých místech. Ale dělo se to často jaksi organizovaně. Obvinění byli předvoláni a popraveni. Ne zdivočelým houfem, ale salvou. Situace, kdy jednoho Němce ubíjí velký houf, se odehrávaly spíše v anonymitě velkoměsta - třeba v Praze-Holešovicích. Na vsi, kde se všichni znali, to sice byl kolektivní čin, ale nějaké ozbrojené skupiny. (Dobře víme, že u skutečné vraždy Habermanna v Bludově se nepodařilo nic prokázat. V tak velkém počtu lidí by asi nebylo možné všechno utajit, i když kdoví, jak to tenkrát vyšetřovali).  

Po těchto trestných akcích v květnu a červnu 1945 zůstali Němci dále jako otroci často až do podzimu 1946, ne jak ve filmu jsou hned nakládáni na vagóny. Je pravda, že byly divoké odsuny, ale to šli Němci pěšky a většinou se zase vrátili, protože neměli kam jít. Ale i divoké odsuny byly velice různé. Někde jim třeba dali čeští financové vůz s koňmi, aby mohli naložit děti. Jinde ještě vytáhli z kolony bývalé vojáky a někam je odvezli, některé zastřelili.     

Událost, kterou film zobrazuje, nebyla zdaleka výjimečná. Nebyla to však krátká bouře. Byal to kombinace msty, upřímného pokusu o potrestání a potřeby osvobodit se z napětí. V lidech, kteří něco takového prožili, ať Židé v koncentráku, Češi za heydrychiády nebo Němci po osvobození, zůstaly následky po řadu desetiletí. Rozdíl u Němců, kteří tu zůstali, je v tom, že nikdo tyto pocity dlouho neuznával a vzbuzoval v nich představu často iracionálně patnou ještě dnes: "Můžeme přijít o všechno včetně života. Zákony pro nás teď neplatí".  Pohledu tehdejších místních Němců se film příliš nevěnuje, protože už to nemá kdo popsat. Pravda, dozvíme se od Habermanna, že "vlast je pro ty, co nic nemají. On musí chránit majetek." Klasické středostavovské dilema. Nám však asi řekne už málo, protože prakticky nikdo z nás k živnostenské třídě nepatří.    

Doplnění o samotné knize:

Knihu jsem zběžně prolistoval už někdy v roce 2002. Zajímavé je, že jsem jako odezvu této recenze obdržel další výtisk. Nakladatel, opavská tiskárna Grafis, jich totiž i 9 let po vydání má stále přebytek. Tak jsem se ke knize ještě jednou vrátil. V některém ohledu se kniha vyhýbá tomu, co jsme viděli ve filmu: Habermannova žena není Židovka a řada hrdinů je blíže přízemní pravdě než zobrazené ďábelskosti.  Také převaha Čechů je vysvětlena tím, že kromě Habermanna už ve vsi žádní nejsou. Děj také plyne přirozeněji. Habermann se s Březinou dlouho projíždí na kole, zkoumá, kdo mu krade dřevo, nebo si užívá pohledu na svou nahou ženu u splavu.

Na druhé straně  vykazuje text určité schematismy ve vyjadřování a zachoval kauzalitu Habermannovy smrti a německého řádění před koncem války. Samotná motivace Březinova přátelství s Habermannem také jako by spadla s nebe.

Ještě zajímavější by byla konfrontace s dalšími verzemi Habermannovy smrti.