jako nějaké upíří šelmy jsou připravené sát - chystají se ke skoku

jdu nahoru stoupám z můstku směrem k muzeu
prodírám se davem kráčím stále rovně
dávám si pozor pravidelně dýchám
nadechuju se tak dlouho dokud mé plíce nejsou plné
pak vydechuju a zjišťuju že můj krok
je zase pevný jako kdysi
jako bych nešel sám
jako bych šel v čele něčeho většího

jdu nahoru a s každým dalším krokem cítím
že se ve mě probouzí cosi co dlouho spalo
to neznámé neurčité X se už už cuká v polobdění
je to všechno to co je v muži nejlepší
hlad po myšlenkách hlad po moci a hlad po životě
můj mozek je zase nabitá hlaveň připravená vystřelit
mé srdce je akcelerující motor tanku na speedu

jsem právě narozené dítě
a ve své nevinnosti dokážu silou vůle
hýbat věcmi na dálku jako bych
dosáhl úplně kamkoliv jako bych
byl schopný působit jakkoliv velkou silou
a opravdu - stačí přece myšlenka muže a
nad hlavou nám křižují tryskáče
tramvaje divoce porcují tělo města

a ženy, ženy vidí tu skvělou sílu a
chtějí si ji ukrást pro sebe
přemýšlejí jak to udělat
ve svých doupatech si
rozkošně olizují tlamičky a packy
brousí si zoubky a drápky
protahují si hřbety
jako nějaké upíří šelmy jsou připravené sát
chystají se ke skoku

zapomenuté sponky, gumičky a vlásenky
taky náušnice a prstýnky
nakonec hřebeny, krajkované košile a lahvičky odličovače
rakovina která jakoby mimochodem prorůstá
poličkami nábytku mého pokoje
nakonec útočí zvěnčí dovnitř
vždycky napadne srdce a nakonec mozek

většinou člověk ani neví jak se to stalo
najednou je vyčerpaný bezmocný
plný letargie utopený v minulosti
a společně s tím co se už už probouzelo
ve vlastní posteli
usíná
svazaný cizími vlasy