Touha po proměně

Momentka a modlitba

Pamatuji si na ten den dobře. Byl jsem doma a dlouho jsem se díval na televizi, ale pak jsem jí vypnul vprostřed filmu, protože jsem v sobě pocítil jakýsi vztek, jakoby se ve mně něco utrhlo, prudce pohnulo. V tu chvíli jsem chtěl řvát z pocitu síly i bezmoci. A pak jsem si vzal nůžky a šel jsem do koupelny a začal jsem si střihat vlasy. Padaly do umyvadla. Ulevilo se mi. Vzal jsem sirky a na několikrát vlády spálil – smrděly a špatně hořely.

   Pak jsem dal svíčky kolem přehnuté deky, sejmul velké zrcadlo ze zdi a strnule se díval na sebe. A pak jsem začal psát :

 

                                      Je mi 32 let a jmenuji se Vladimír …

Ne- mám tisíce jmen ! Jsem pan citlivý , krutý, jsem pan estét a pán prase, jsem srab, jsem malé dítě a jsem i odvážný a plný síly k boření i stavění …jsem nehezký a tlustý, ale jsem i nejkrásnější ze všech – ve všech svých nesčetných podobách se přijímám !

   Zrovna jsem si ustřihl dlouhé vlasy – nůžkami u malého umyvadla v koupelně. A pak jsem je zapálil – nechtěl hořet starý život ! Stříhal jsem a stříhal.Už asi před 14 dny jsem chtěl. A teď – konečně ! Kašlu na to, co řeknou druzí. Je to moje proměna ! Nikdy jsem nebyl tak blízko. Cosi probíhá … Ne, snad ani nepotřebuji tu nemoc, ne … poslechnu a matku položím do náručí spánku, aby mohla zrodit dítě. Ano, i v tomto věku se můžu obrodit a za 10 let opět a zase – až se obrodím naposledy – ve smrti.

   Jsem přemožitel smrti, jsem hrdina – ano, ozvi se ve mně válečníku ! Je čas k boji ! S čím ? S přeludem sebe ! Nech mě v sobě zase spočinout ! 

   Mám strašně velkou hubu a opravdu připomínám spíše opici než člověka. Mé rty se stáčí trochu dolů- přísný výraz je trochu smutný a zbídačený. Odulé tváře vystoupaly na úroveň lícních kostí. Ne- nejsem nějak zvlášť hezký člověk. A přitom jsem toužíval po kráse. A snad toužím, ale … Myslím na Ni …

Zde, na tomto oltáři

Zanechávám své tělo

Tobě bože – jako krmi

Zanechávám tu i svou duši

Tobě bože …

Pane bože, jsem zesláblý a k ničemu

Dej mi sílu ! Dej mi se znovu nadechnout

A opět být silný, jarní !

Pane bože, jsem nemohoucí červ

Kroutím se v bolestech

A nevím, jak dál

Krutý bože, vím, že jsi –nade mnou

Přede mnou, vedle mě i ve mně

Připusť proměnu

Chtěj, abych ji chtěl !

Nauč mě spočívat v tvé vůli

Nauč mě chodit ve tvých šlépějích !

Amen

Pane bože, jsem sám !

 Dej mi sílu být sám

A dej mi sílu

Chtít být s ní

Chci tu, kterou mi vybereš

Pošli mi znamení !

Jestli to má být nová žena

Tak ať se s ní seznámím

Do konce roku

Čekám, jsem zvědavý

Ó, krutý bože – že také něco chceš ?

Ani ne ?

Ale já vím, čeho je třeba !

I ducha daruji před tebou

A kéž by to nebyla jen slova !

Stvoř tvůrce !

Stvoř svou kopii !

Nechtˇ povstane ten, který má povstat !

Nedej mi zemřít

Se slovy zmaru v ústech !

Dej mi směr, bože

Dej mi směr !

Ozdrav mě, bože!

Uzdrav má záda, má játra, mé ledviny !

Dej mi opět mé staré svalnaté tělo !

Dej mi zapomenout na dny bídy !

Ó bože, stůj při mně, bože !

Když budu zítra zdravý a svěží

Budu vědět, že jsi mě vyslechl !

A když ne ?

V tichu se rodí boží smlouva.

 

 

 

 

 

---