Zpověď psychotika

Nechal jsem se inspirovat lidmi, kteří se ve své poezii zpovídali z podobných pocitů, ale to zároveň nemusí platit o vás. Berte text s rezervou. No, i chlap se musí pokusit vtělit do role ženy, protože v nás nějaká část přebývá, ačkoliv se o nás říká, že jsme chladní jako led. Co myslíte?

Bolí mě hlava, chce se mi řvát,

a bolestí zároveň se taky smát.

Cítím, jak padám ze srázu dolů,

možná spadneme někam spolu.

 

Mozek na kaši, duše rozervaná,

psychika labilní, jsem uondaná.

Vadí mi tvoje slova konejšivá,

stejně dobře vím, že jsem živá.

 

Možná jsem asi v tom,

nebo chybí narkotika,

Na mozku hematom,

snad řeči psychotika.

 

Nechci, aby ses se mnou trápil,

ke svému životu se rád vrátil.

Psycholog mi odpoví na otázky.

Co terapie, udělá z jedné krásky.

 

Říkali, že nejsem v tom

nejsou to narkotika.

Nenašli mi hematom,

jen řeči psychotika.

 

Ráda, že jsi odešel,

avšak nezapomněl.

Někdo štěstí obešel,

avšak možná ho měl.

 

 

 

---