Brackenridgeova sázka

Brackenridge seděl shrbený u počítače a bezduše civěl do monitoru. Láska? Napsat něco o lásce? Jaká, kurva, láska? Láska páska. Láska zlatá páska dokud fotr nenapráská. Ha,ha. Brackenridge se bezmyšlenkovitě poškrabal na smradlavé, chlupaté prdeli a nervozně si říhnul. Jak to jenom.... Když se ho máti ptala, co by chtěl k narozeninám, Brackenridge si řekl o žrádlo pro kočku. Připadalo mu to praktické a vhodné. Kočku měl rád, to ano, ale ani Brackenridgeova kočka nebyla žádná mazlivá micinka: Jednooký vypelichaný kocour Smradlavka se den co den porval s jakýmkoliv narušitelem jeho teritoria. Po každé jeho krvavé toulce, Smradlavka se nejprve hladově vrhl na Whiskas a poté se hlasitě vysral do kočičího písečku Mikeš.

Láska je...

Brackenridge se zamračil. Sice nějaké zkušenosti s láskou měl, nebo si alespoň myslel, že je měl, nikdy však nebyl schopný vztah dotáhnut až do konce. Zdálo se mu, že sexem se vztah definitivně pokazí. Napřed jiskření, flirtování, zrychlený tep, pak šup do betle, načež se mu ve skříňce pod umyvadlem objevila krabice s tampony (Kotex ve výhodném balení). Od tamponového okamžiku měl Brackenridge po ptákách. Prdět mohl jen tajně na záchodě a prkýnko se najednou muselo vracet do horizontální polohy. Brackenridge se začal doma cítit jako u sestřenice na návštěvě a jiskření sympatií vystřídalo jiskření hádek.

Vlasy dlouhé hedvábně něžné

Konečně se přiměl k tomu, aby si verš spojil s někým konkrétním. Tak! Ano! To je ono! Budu myslet na Zdenu. Měla hezký vlasy, oči krásný, pusu růžovou jakoby vlhce orosenou....a v ní to smrdělo jak na latríně. Brackenridge se zavrtěl v křesle. A to jsem jí kupoval všelijaký ústní vody a sračičky a hovno z toho. Zdena se akorát urazila, sbalila si svých dvacet párů bot a troje skinny džíny, napsala mi vzkaz, že jsem nemocnej debil a bylo to.

Slzy slané hořkost noci

No kdy já jsem naposledy brečel,kurva...Brackenridge se snažil zatlačit do podvědomí ten trapný okamžik, kdy mu náklaďák rozmašíroval ochočenou slepici Pičusku, ten rachot, to vykvoknutí, co je, piča, dyk je to jen slepice, na tady máš dvacku, kup si novou...

Vůně koláče, nejisté pohlazení

Doma se muselo chodit se zatajeným dechem, aby se neprobudil otec. Flašku bechera měl vždy na dosah a Brackenridge s Mařkou si po probuzení posílal do hospody se džbánem. Máti ty jeho alkáčský extemporé slabošsky tolerovala do té doby, než jí rozmlátil ciferník a to tak, že musela jit na plastiku nosní přepážky. Vlastně žádné koláče doma nevoněly, a pohlazení bylo méně než poskrovnu. Brackenridge se do těch časů bezmoci nechtěl vracet. Brackenridge se rozhodl, že všechny tyhle divné pocity stlačí do maličké kuličky a tu kuličku vysere do záchodu a spláchne.

Brackenridge je silnej chlap. Brackenridge jen tak něco nerozhází. Brackenridge dělá v dolech, celej den dře a černě se potí jako správnej chlap. Brackenridge není žádná sračka.

Brackenridge zasunul peněženku do zadní kapsy džín, pootevřel dveře pro Smradlavku a vydal se do hospody. Co to bylo za pitomej nápad psát o lásce, piča, taková pitomá sázka, radši zaplatím chlapům v hospodě tu rundu. Brackenridge se najednou cítil vyrovnaně. Byl to zase on, ten tvrďák, tak, jak ho všichni znali, tak, jak on chtěl být všemi znám.

Okno hospody se lesklo v odpoledním slunci. Bez varování, na Brackenridgově mozolnaté ruce přistálo sluníčko sedmitečné. Brackenridge se rychle rozhlédl kolem a když se ujistil, že není nikým viděn, vztyčil ukazováček a spiklenecky pošeptal broukovi: „Tak kam, sluníčko, do nebíčka nebo do peklíčka?“