Jsem v osmém domě, doufám,

Jsem v osmém domě, doufám,

pokud jsem se teda zase nespletla. To mi tvrdí kamarádka na noční. Jako že jsem v tom domě, pletu se furt já. Máme noční, bábinky naštěstí chrní, tak hulíme a Anička se mě snaží zasvětit do tajů numerologie, astrologie, či jak se ty vědy, pavědy nazývají. Anička je dokonale prdlá. Na světě ji zajímá jen její nová láska, pak horoskopy a tydlenc ty věci. Všechno ostatní je jí ukradené.

Snažím se zapamatovat si ty domy, ve kterých budu a hlavně jaký přínos budou mít pro můj život. Má  tupost má bohužel navrch.

„Máš osudové číslo pět,“

„Nepleteš se, nebyla to šestka?“ Znovu počítá, měla pravdu, mám pětku.

Zajímá mě jestli je to dobře, či nikoliv. Prý to je fajn, jelikož si nenesu břímě špatných minulých životů. Spokojeně se usmívám, se ví, jsem byla dycinky dobračka.

„Hezcí lidé byli v minulých životech dobří,“ tvrdí Anka.

Samolibost ze mě jen odkapává,  nevím ovšem,  jestli kvůli ní nebudu v příštím životě šeredka, nebo tak něco, proto se jí snažím trochu potlačit. Akorát ty domy mám popletené. Plánuju totiž proslavit se. V duchu vidím jak se o mně rvou nakladatelé, fláknu vesele se zdravotnictvím a pohádkově zbohatnu. Si pak budu jen psát, pařit ať mám o čem psát, no paráda.

Jenže teď jsem v osmém a zase jsem zapomněla co to pro mě znamená. Jo, už vím, výhry!

Noo, jsem  poslední dobou sice třikrát vyhrála ve sportce čtvrtou, to mě ovšem nespasí  zdaleka ani zblízka. Čekám až budu v prvním, to budou ti nakladatelé a druhý přináší peníze, to už budu bohatá.

Jen jsem zase zapomněla kolik jich k čertu je, těch zatracených domů. Není mi to jasné. Prý budu v prvním napřesrok a pak zas, že je těch pitomých baráků dvanáct nebo víc. Nerozumím tomu ani za mák. Anička je trpělivá. Já už bych ji dávno seřvala ať se sakra soustředí!

No nic, příště ji požádám ať mi to znova vysvětlí a zatím budu pilně psát a připravovat se na invazi nakladatelů chtivých mé geniality. Příští rok bych se mohla nenápadně poptat, kteří jsou nejlukrativnější a natrénuju si nějaký obstojný podpis. Totiž ten co používám uvádí v úžas zaměstnance banky a obchodníky. Ti slušní jen po očku mrknou na vzor v platební kartě, jestli si jako nedělám srandu, někteří užaslé civí a někteří se přímo zeptají co mě k takovému podpisu vede.

Tak to by nešlo. Ačkoli, jako umělec si můžu výstředností klidně dovolit, že ano? Uvidíme, zatím času dost.

Teď jen aby se Andula s těmi domy nepletla ale  budu jí věřit, už se nemůžu dočkat.