Corn

Corn

Pár hodin před koncem světa

Na návsi malého města stojí morový sloup. Stmívá se. O studený, nazelenalý kámen je opřený Corn. Kouká se, s hlavou vyvrácenou vzhůru, do tmavnoucí oblohy, a když pozná, že přišel jeho čas, zvedne se a vykročí dlouhou ulicí mezi domy.

Děti usazené kolem chodníků zvedly hlavu. Tmavnoucím vzduchem se nesla zpráva. Přichází ten, co zabíjí děti! A zatímco jejich rodiče sledovali u televize neustále se zhoršující spor Západu a Východu, děti se rozprchly, jako, když do nich střelí.

A Corn jde tou dlouhou ulicí. Krok a další, boty klepou o kočičí hlavy.

Z vedlejší uličky vyjel malý kluk na kole. Dezorientovaný, zmatený, ta slova mu dál bušila v hlavě. Rychle šlapal do pedálů a když spatřil stín toho muže, lekl se, kolo sklouzlo po kočičích hlavách.

Corn zvedne hlavu od točících se kol, otře si zakrvácené ruce o kabát a pokračuje dál.

Rodiče měli svých starostí dost.

Corn kráčí k dětskému hřišti na konci ulice. V potemnělém parčíku se krčí několik dětí.

Schovávaly se, měly pocit, že je snad mine. A některé z nich už útěk vzdaly. Ta jistota, že by je dostal i u nich v pokojíku, zatímco vedle by rodiče kouřili jednu cigaretu za druhou, že by si je našel. Tak se teď skrývaly.

Corn opustil ztichlý parčík a jde teď od jednoho domu k druhému.

Poslední děcko spalo ve svém kočárku na zahradě. Slyšelo ta slova ve větru, ale nerozumělo jim. Tak se rozplakalo. A najednou se nad ním objevil ten černý stín.

Corn vrací polštář zpět pod nyní nehybnou hlavičku dítěte a odchází do tmy.

Prší. Nejdřív jemně.

Pak čím dál víc.

Potom se jednou krátce zableskne.

A zaduní hrom.