Úvodník od autora LaMouette

Ráno jako každé jiné. Nenáviděný zvuk budíku.. hysterie při zjištění, že přesto, že jsem ho stoprocentně zamáčkla před minutou, je už o další čtvrthodinku později.. zubní pasta zase i na límci.. osiřelý nakousnutý rohlík na stole.. a už sedím v autě. To se dneska všichni zbláznili, že blikaj jak šílený?.. aha.. nesvítím.. sakra. Červená.. červená.. červená.. mají ty semafory vůbec jinou barvu? Ááááá moje oblíbené parkovací místo volné.. tůůůůdle frajere, jsem rychlejší.. je moje. Eh.. pane řediteli, jasně.. už přeparkovávám. Konečně v práci.
            A jako každý den ke snídani jeden sladký koláček. Jdu k automatu, peníze zacinkají a já se zálibou a slinou v koutku úst pozoruji, jak otočné zařízení pomalu vysouvá vytouženou pochoutku. Ale co to? Kristova noho, nespadla dolů, zasekla se!!! Ještě chvíli nevěřícně zírám přes sklo, než mi to dojde. Budu bez snídaně! Tak to ani náhodou! Naval, zmetku.. peníze si spolknul.. tak naval. Zkouším s automatem pohnout. Hm.. bicáky se smrskly na bicáčíčky. Tak ještě jednou. Ani ťuk. Opatrně se rozhlížím, nikde nikdo.. prásk.. vrazím do něj bokem. Koláček se nepatrně zachvěje. Ty potvoro automatická zatvrzelá, počkej.. já ti dám. Dobře mířeným kopem si přivozuji dvouminutové poskakování na levé noze. Svěsím ramena a pomalu se s dobrotou loučím. Vrznou dveře, vyměňuji si pozdrav s příchozím. Hm.. je to zagroškudla.. toho asi nemá cenu prosit. Zakručení v břiše mě ale přiměje k zoufalému pohledu a vyřčené prosbě. Pán se zamyslí a jemným šťouchnutím nechá automat zlehka poskočit. Chuťové buňky plesají a já s nimi. Díky díky díky.
            Po každodenním kolotoči a běžných povinnostech se konečně svalím do křesla a zapnu počítač. Wéwéwétečka a šup moje oblíbené stránky jsou načteny. Neuvěřitelné! Zase žádná nová kritika.. skandál. Prohlídnu si došlá avíza a vrhám se na hlavní stránku. Zachechtám se nad kritikami u volných diskusí, odpovím na zprávu jinému autorovi, tajně se pokochám čtením několika mých, samozřejmě úžasných, děl a pokračuji novinkami. Bóóóže zase kýsi autor, co se chce zviditelnit. No výborně a ještě ten, co se tak rád dohaduje. Není to sice špatný nápad, co navrhuje, ale tahle kategorie to prostě není. Zkusím to napřed slušně. Vida, neutrální odpověď formou otázky, však ono to půjde. Znovu slušně odpovím a doporučím změnit kategorii. A mám to.. startuje na mě a ještě mi říká blbko. Tak to, kamaráde, prrr, tudy cesta nepovede… a just už teď neuhnu ani o píď. Co na tom, že už pak plácám možná i blbosti, a že už možná tak ani nejde o kategorii.. ale o mojí „pravdu“. Co na tom, že jeho nápad je docela prima, a že stojí za to ho nabídnout ostatním. Mám prostě v tu chvíli pocit, že se ke mně chová ošklivě a bez jakýkoliv snahy se nějak domluvit, tak coby. Dál si budu stát zatvrzele na svým stejně jako ten automat..hotovo dvacet.
            Když se nad tím teď zamyslím, možná stačilo jen trošku vstřícnosti a ochoty slušně oponovat z jeho strany.. možná stačilo, kdybych se snažila energii vloženou do dohadování věnovat třeba pro nalezení jiného řešení, které by bylo vyhovující pro všechny. Tak, jako to udělali jiní. Třeba by pak pocit ukřivdění, který v nás obou zůstal, vůbec nemusel přijít. A nebo taky ne… čert ví.
            Jedno vím jistě.. až zas příště budu mít chuť být zase automatem, prosím nekopat. Stačí přeci.. jen jemně pošťouchnout.

P.S. Poděkování Derovi, omluvka Kostce a mrknutí na Marvina..:-)