Bez závazků

Poznali jsme se před třemi lety. V tu dobu jsem vážně potřebovala peníze kvůli škole, a tak jsem začla dělat model v malířském ateliéru.
On jako úspěšný podnikatel se přihlásil do jednoho z kurzů. Byl hezkej, ale jeho výtvory nestály za nic.
A pak jednoho dne mě pozval na večeři. Pokecali jsme a dost se nasmáli.
Po pár dalších kurzech jsme už nebyli jen kamarádi a já s prací sekla, jelikož on si to tak přál.
Našla jsem si jinou, celkem klidnou práci v jedné firmě a dalo by se říct, že se mi v ní dařilo.

Teď už jsem u něj bydlela rok a milovala jsem ho. Jenže on to musel za každou cenu pokazit. Nemohl být víc trpělivý a nemohl nechat věci, tak jak byly.

Zavrtěla jsem nad tím smutně hlavou a do kufru strčila poslední věc, která mi patřila, otočila jsem se a vyšla z jeho domu. Ve chvíli kdy jsem nasedala do mého auta se mi ve tvářích leskly slzy stejně jako zásnubní prsten na nočním stolku, tam kam jsem si pokládala své hodinky, když jsem si myslela, že on se nikdy nebude chtít ženit.