Modrá fixa

Byal jednou jedna malá holčička Monica, měla ráda básničky, a psaní, byla docela chytrá, a rozumná, měla ségru Elizabheth. Elizhabeth byla smutná, sama, a ještě nic neuměla. Monica Elizhabeth nic nechtěla naučit. Elizhabeh to nemohla vydržet, a tak jí poprosila ať jí  pomůže, Monica odmítla. Teda né zas tak docela, Monica jen řekla nemám čas, taky si potřebuju nějak oddejchnout. Elizhabeth si nevěděla rady a tak vzala do ruky modrou fixu a vrhala se do jejího pokojíku že jí počmáře všechno. Pak si řekla, že na to půjde jinak, že jí nic nepočmáře. Ale že se bude snažit být stejně dobrá jako Monica. Modrou fixou si začala dělat výpisky jak by mohla její díla dopadnout, a podobně. Něco jí však zarazilo, neumí kreslit. Elizhabeth neumí kreslit. Monicu poprosit nechtěla, ale za to poprosila učitele výtvarky ve škole, je to vlastně ředitel školy, ale i učitel na výtvarnou výchovu. Nakreslil jí obrázek který potřebovala. Přišla domů z hotovým dílem a pochlubila se Monice. Monica řekla že nemá čas, ale stejně si to přečetla. Monica řekla, že opravdu se snažila, že mmůže dělat věci sní, a odtedka jsoou to nerozlučná dvojka.