Kráska a zvíře

Kouzlím víle ve spánku
chmyří letních červánků.
Stromy deštěm hrají
leč cítím ve své dlani
chuť blikavých korálků.

Napříč šíjí zjizvenou
mluví draci ozvěnou.
Hrozby chrlí na hrot skal
abych strachem nezbabral
vše na poslední chvíli.

Raději teď... nebo vůbec.

Víla tančí měsíci
je tak krásná, myslím si.
Ať nevšimne si zrůdy
utíkám, je jedno kudy
neviděn, schován pod svící.

Chmýří padá do trávy
kde je mráz rosou zataví.
Při nejbližším svítání
mlhou zazní krákání
poznám pravdu. Slzavím.

Nemůžu přece získat vílu.