Pros Bhutá

Dvě čárky, pár slov a tečka

tolik napsal svým dvěma

přátelům a ti to poslali dál

nenašel se nikdo, kdo jeho verše znal.

Postupně jeho kresby, líčení a plátna

obešla celý kraj, zemi, svět a otevřela

srdce těm, kteří z nich chtěli kvést.

Oni však šli a pohrdavě naplivali mu do krku

a namísto vděku ho uštvali poslali na pohanu.

Tak ptej se bratře, zeptej, snad dojdeš pochopení,

avšak nepočítej s tím, že budeš dále svobodný.

---

Pros Bhútá, pros Bhútá Naděždo!

Pros všechny své vdovce!

Kam došli ti, kteří byli ovce,

co z nich dnes je, milená Panno,

proč nechtějí být lidmi přetěžká hano?

Kroužím si nekrouží, zdi prolítají

avšak vůbec neznají, jak žije národ.

---

Dnes se v té zemi žije daleko líp,

i pro ostré slovo se daleko nemusí jít.

Vždyť každý si už žije jako blázen,

bez velkého bratra, který je každému katem.

Chodí dál i blíž, do známých krajin,

neptá se zda-li spíš, či jenom hledíš.

Bere s sebou větrnou ornici namísto pera

srdce ti pohladí brzičko za rána.

Tam v dálných krajinách - rovin nekonečných

uprostřed polí, niv, lesů, nepropustných křovin.

---

Pros Bhútá Naděždo,svojego Boga!

Každý muž čeká již na kousek dobra,

po každém dni, po každé dřině,

své milé manželce v peřině.

Prosím i já, prosím a tážu se,

proč i dnes všichni kají se,

když i nad Lvovem hromy střílejí,

nakolik hloupý budou i moje děti

---

Ale v té zemi zatěžko lze i dnes žít,

ale v té zemi neznají toho, kdo chce žít

ale v té zemi každý jen nadává

a zbytečně chodí domů až za rána.

V té zemi, která už zapomněla,

že měla Ševčenka.