Zbytečno

studenou zakryt tmou hvězdy vyhlížím
jenom ty na nebi, jež rozechvěly dálky
zakloněn v úžasu medituji a sním
svou tíseň obrazně pečetím do obálky

rukama lomit, ano, či ne?
nemá to konce, všechno je na věky
jenom ten údiv ze všeho zůstane
nad světem netečným, věčným a dalekým

jít cestou z rozpaků, odkud a kam?
kdyby tu aspoň stopa po nás zbyla
letmá a krátká jako fonogram
až odejdeme od zbytečného díla

17. října 2010