Richard a Mariana

no jo, krocení tygrů je jako mý druhý povolání, jen by to chtělo opravdickej knír:) je to z Emotion Collection http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sz=299&sb=3&ic=5460 http://www.emotioncollection.cz/

z čeho to je ty fotky? btw. náhodou sem narazil na tvůj profil /přes džandreu/ na fejsbůůku, ta profilová fotka je skvělá, připomněls mi principála z cirkusu bernes, na kterym sme se byli nedávno podívat :)))

W: díky, mrknu se na to. třeba něco odkoukám:)

V podstatě cokoliv od Finche.

Meheš: Každá moje další věc je lepší než ty předchozí:) Jinak by mě docela zajímal odkaz na nějakou písmáckou povídku, kde fungují emoce.

Mně se naopak ty pasáže s podřazováním a spojkou moc líbily. Chyb je tam hodně. Ten závěr mě, na to jak je závažný, příliš nezasáhl.

ufff, nevim jak v pocitaci, ale pri cteni z mobilu, se to zdalo hodne dlouhe... nicmene kdyz uz jsem to zacal cist, cetlo se to dobre, hezky to odsejpa... rozsahle kritiky nemam ve zvyku psat, takze to shrnu tim, ze dam tip =).

jH: PRODUCT PLACEMENT: nad tim jsem premyslel uz pred publikovanim a asi mas pravdu. ctenare nemusi zajimat jak presne jsem si co vizualizoval. GRAMATIKA: mam v planu díky

reka: POPIS ŘÍZENÍ: ta věc s řízením měla původně dotvářet charakter R - to je asi jasny i z prologu. zkratka mela hrat stejnou roli jako napr. ten monolog divadle nebo ten sobecky vedeni rozhovoru. jsem ochotnej se toho zbavit. a prave pohyb auta mel dodavat neco dynamickyho, takze je smutny ze naopak uspava NEFUNGUJÍCÍ EMOCE etc: ten posledni segment mel byt proste snovej (viz zprava andeji) - myslel sem si, ze pro "nadrealnost" toho segmentu bude stacit to, kdyz se tam objevi necekany silny emoce (jako kdyz se cloveku neco zda a ma silny pocity ktery "nesedi" k situacim ve snu) a kdyz bude posledni monolog schvalne tak silenej, ze by ho nikdy nikdo nemohl ani vedet ani rict. ale pro zbytek povidky to co rikas o "priplacnutych emocich" asi plati. je pravda ze vcera v noci jsem jeste hodne skrkal a mozna jsem textu v tomhle ohledu ublizil INTERPUNKCE: opravim "POZITIVA": za tu poznámku dík, protože ten text je dlouhej a rozkouskovanej prave proto, abych se dozvedel co by mi mohlo jit PŘÍPAD WAGNER: s divadlem 19. stoleti by R nemel zadny problemy pokud by zil v 19. stoleti:) ale mas pravdu, je to zvlastni paradox - v aute se rozciluje nad klasickyma hrama a pritom prave posloucha operu na motivy stredovekyho eposu. NEREALNOST DIALOGU: ja bych tvrdil, ze jsou oba inteligentni a ze jde o dulezity temata o kterych hodne premysleji, i kdyz o nich nemluvi. proto mluvi tak jak mluvi. nevim jestli to na obhajobu staci. ale urcite by to nekdo zkusenejsi napsal lip

andrea-v-botech: SCENY: jméno hrdinky je obšlehlý neuvědoměle, ta maloburžoazní atmosféra schválně:) DEVIANTNI PAR: na strukturu a dynamiku té hádky se podívám až získám odstup. když to čtu teď, tak mám porád pocit, jako když na začátku 4 segmentu nastoupím na horskou dráhu a jenom si užívám tu jízdu:) ale (1) je to pozdě v noci, kdy moc dobře nefunguje autocenzůra (2) R chce původně udělat něco aby mohl hned spát (3) pro obe postavy je situace vykontrastovana predchozim idilickym tydnem a tak jsou extra zmatene (4) staci aby se nastval jeden. pokud ta hadka nefunguje, tak ji budu muset prepsat tak aby 1-4 byly zrejme. POSLEDNÍ MONOLOG: celej poslední segment nemá být vylíčení nějaké fyzické události, ale má to být symbolickej popis zkušenosti rozšíření vědomí. asi nejlepsi zpusob jak to vyjardit je rict "ze se R zdal sen":) včera v noci jsem škrtal věty jako "Jak ses sem dostala?" apod., protože jsem nectěl být tak doslovnej. budu to muset nejak predelat. samozrejme si nemyslim ze by fyzicka M mela takove znalosti, natoz aby je takhle vylozila:)

Je před večeří takže: Líbila se mi první část, způsob jak Richarda utváříš skrze skákání do řeči a vymezování se vůči něčemu naprosto zbytečnému a nepodstatnému jako je umění - to dá čtenáři dvakrát víc než explicitní popisy, jejichž slabé místa vystihl reka. Narozdíl od něj si ale nemyslím, že věty jako "převalila se přes něj ohromná..." jsou a priori špatné, občas mají ohromující účinek, ale člověk je nemůže plácnout jen tak, bez toho, aby vybudoval tu atmosféru; ve správné chvíli pak taková věta působí jako určitá "synchronizace" čtenáře a postavy. Pokud však přijdou ve špatné chvíli jsou naopak jako facka. Vůbec Rekova kritika je vynikající, protože jsem měl stejné pocity. Se pustím do mírně spekulativní polohy, ale mám pocit, že tenhle způsob psaní vyvěrá z přespříliš abstraktního uvažování: člověk si utvoří určité modely postav, načež text napíše jako suchopárnou studii jejich charakterů než jako záznam "skutečného" žití. Má pak tendenci i zbytečně tlačit na pilu - což možná jde u nějaké satiry ale u psychologické povídky ne. Uvozovací věty jsou k ničemu Wagner (opět) pro snoby a kapitalismus smrd

Tak asi jako jediná jsem se do toho pustila bez odkladu:p... Korekce to ještě zaručeně vyžaduje, jednak pravopisné (ty čárky a ni/ní, opravdu) i stylistické - opakování podobných slov ("počkal než se Mariana uloží, pak odložil...", "...pravém boku, otočená zády k němu. Lehl si na bok vedle ni a přitisknul se k jejím zádům")). Největší nedostatek taky spatřuji v charakteristice. Například Mariana půdobí jako velice citlivě založená plachá žena a pak tam práskneš větu o tom, že musí být vždycky všude středem pozornosti. Richarda jsi vykreslil mnohem líp, i jeho část dialogů (sprostý slova ani nepůsobí moc nepatřičně). A opět se budu po někom opakovat, ale ty segmenty popisující jízdu autem jsou zbytečné. Osobně bych ten text taky něčím proložila, asi zvolila bych asi jinou tématiku. Na druhou stranu jsi podle mě poměrně dobře zvádl dialogy, hlavně Richardovu část, jak už jsem říkala, což se mi jeví jako velice důležité, vzhledem k tomu, že příběh je na nich postaven. Taky jména jsou adekvátně zvolená (to někdy může zkazit hodně). Na závěr bych ještě vyzdvihla větu „Na takové otázky je vždycky správný čas. Krom případů kdy už je na ně pozdě,“ . Tak a to je konec mé rozsáhlé kritiky psané z šíleného odstupu;)

andrea-v-botech, reka: text budu časem na základě kritik korigovat, moc díky.

ty vsuvky se značkama > alfa rómejo, postel Hopen; je to nutný? cejtil sem se jak při sledování Mamas and Papas od Alice Nelis, ten byl tak nenápadně přecpanej product placementem, až to bolelo... udělej si pořádek v jí/ji atd. celkově při čtení docela ruší gramatický/jazykový nedůslednosti, který by se daly jednoduše ODSRANIT, kdyby si dělo před publikovánim dal přečíst někomu dalšímu..jak řekla Džandrea - ta scénářová syrová forma tomu vyprávění nepomůže, chtělo by to asi hodit víc důrazu na jazyk a celkově to pročistit a zpoetizovat.. jinak obsahuje to atmosféru Višňovýho sadu kapitalistickýho věku s lehkou příměsí groteskní telenovely /nebrat jako urážku/, já nejsem empatik a do tohohle typu příběhu se nedokážu řádně vcejtit a vůbec mi v tom nepomáhá chladnej postup vyprávění, kdy ona je žena - pipka; on muž - degen/kapitalista/umělec tip dávám, poněvadž u takhle dlouhejch textů se tady většinou začnu nudit a nedočtu je, naopak ten tvůj mě i přes zmíněný chyby bavil

andrea mi připomněla ještě jednu věc, na kterou jsem zapomněl: promluvy postav působí nereálně. Ty lidé mluví strašně monologicky, s utříděnými myšlenkami, vybranou větnou stavbou. Tohle možná není tak úplně výtka, dokážu si představit text, kde takový způsob psaní přímé řeči bude fungovat, ale tady mě to trochu zaráželo.

Méně je někdy více. Už první věta: "pokračoval Richard, podřadil o dva stupně a odbočil doleva na lesní cestu." - proč je tam ten popis o tom, že Richard podřazuje? Ty přímé řeči se strašně utápějí v popisech, které tomu textu nic nedávají, jen ho uspávají - tohle platí hlavně pro první část. Působí to pak na mě celé zbytečně sterilně, jako by odkoukané z literatury 19. století, všechny ty popisy tam jsou jen proto, protože se tak dřív psalo. U psychologické povídky je důležité, aby ti vývoj postav a jejich srážky čtenář věřil. Což jsem tady nedokázal. Můžeš napsat "Náhle se přes něj převalila vlna ohromného smutku, která ho úplně ochromila.", ale když nevybuduješ v textu žádnou oporu k tomu, abych jako čtenář téhle emotivní vlně uvěřil, tak je to jen laciný efekt. Postavy procházejí traumaty a rozepřemi a depresemi, ale já jako čtenář jim nerozumím; žádná z těchhle emocí z ničeho nevyvěrá, jsou jen připlácnuté k postavám jako tričko nebo kalhoty, bez motivace. Nepiš "náhle ho zavalila vlna smutku", napiš ten text tak, aby čtenář věděl, že se přes Richarda převalila vlna smutku, i když to explicitně není napsané. Ještě jinak: ten text nevytváří žádné živé postavy, jen dvojrozměrné figurky a informuje nás, jak se v jakém okamžiku cítěj. Interpunkce je špatná. Chybí ti tam hodně čárek. Ale fakt hodně. Pozitiva: když si odmyslím tu upovídanost, přijde mi dobrá první část. Tady vytváříš charakter Richarda mnohem intuitivněji než v dalších částech. Ta jeho výpověď o divadle... poví to mnohem víc než všechny ty explicitní pasáže o tom, co Richard cítil a jaký byl. Drž se jich! A další pozitivum je Wagner, což je můj oblíbenec. I když nevím, nakolik se hodí k Richardovi, který nemá rád divadlo 19. století:)

...až po večeři|:P

...až po obědě .)

..já až zítra večer..:)

s kůží na trh s ták dlouhou věcí :) přečtu ráno, teď už na to fakt nemam sílu...