česaná

Něco se mi zde líbí, něco ne, pokusím se postupně dospět k jádru svého čtení, protože ještě smutnější než podzim je vidět nadějnou básničku, která to "nedala" :) - do jakých chórů? ("chorů" podzimní nálady?) - a proč přirovnávat vraní křik ke kradoucímu se zloději, kde je motivace? - vždyť nejsou právě alespoň vrány tím, co by tento "chór", tuto náladu ještě tak věrohodně vytvářelo? - a těžko si uchovat představu "zlatých chórů" po následujících obrazech stínání a šedivění. - pravda, přílet vran koresponduje s dobou, kdy se zlatost barev ztrácí - aspoň nějaká souvislot. - ale na vyvolání "chóru" zlatavosti je její pouhé konstatování ("zlatavý podzim") přeci málo. - proč ptáci šediví? (i kdyby konotace stárnutí - stejně, ptáků se to netýká; - nebo mám jít až ke spoji ptáci=listí? - vždyť ani to listí nešediví) - "sny stárnou" - nicneřikající vyprahlá metafora plynoucího času (a copak stárnou jen sny? - ne, ale "sen" to je přece takový neutrální "poetický" symbol, tak proč ho tam nedat?) - "zubatá", nu dobrá, podzim je umírání, ale jak se to slučuje s představou zvonů, které mají přestat zvonit, jen kvůli tomu, že je podzim? navíc když se u nich aktivuje zvukový motiv větru, který by měl přirozeně zvony rozhoupat a rozezvučet? - to druhé by dávalo smysl, to by bylo pěkné, ale ta smrt je do toho naroubována nefunkčně, svévolně, - ba spíše protismyslně. - mám podezření, že na základě rychlospoje se slepou nadějí, že ono se to v té náladě nějak rozpustí ... - "ticho kolem úst" - dobře, chápu, ale kde se tam vzala "pěna", která mi asociuje zuřivé šílenství a hluk (je tam pěna jen proto, aby se dala krájet ... - "byl podzim, že i pěna se dala krájet"?; nebo doslova: "ticho bylo tak silné, že až vypěnilo"? - mošt pění, to jo, mošt-podzim, to by šlo, ale ten přechod z ticha musím číst jako účelové spojení obrazů; - nakonec obraz čtu takto: podzim-samota-smutek-popíjení moštu-pojídání křížal; dobře: jablka vyschla, křížaly jsou smutné, je to jakžtakž, i když křížaly by měly být spíš veselé z toho, že vyschly, protože by bez toho jinak nebyly). - "pěna" kolem úst vzešlá z ticha se ukázala být pěnou z moštu - spojení opravdu visí na vlásku a řeší se ex post; než se objeví motiv "moštu", musím si zuřivé šílenství asociovat. takže horko těžko rozřešená vazba mezi motivy, které jsou tu nakupeny z půlky naslepo. (zvláště přechod stupňované intezity ticha do sladkosti moštu je krkolomný a děravý) - zvolání jako by tu smutek tlumící sladkost pěny opět obracelo v negativum. - tak to asi přeci jen bude pěna šílenství. - kde je "hlavolam" - ve tmě, nebo v pěně? - nelze ze syntaxe poznat; závěr zcela beze smyslu: řekněme, že "hlavolam" odkazuje ke "tmě"; a co je tím hlavolamem? - že nevíme, nemůžeme přijít na to, jak to udělat, z pohledu mluvčího, aby někdo a někde mohl umřít a být pohřben? - mám z toho opět dojem naroubování motivů vůdčího tématu (tj. umírání) do rámce nefunkčního obrazu. - ještě horší to dělá násilná syntax: rozvíjený člen: "hlavolam"; přívlastek: "... chtělo by se míti složit" - ??? nezabýval jsem se tolik originalitou obrazností, nebo úvahami, co je jak provařené, ale chtěl jsem poukázat, jak nepřesně, až k defektnosti dění smyslu, je v básni nakládáno s motivy. - výsledkem je povrchní impresionistická mixáž z vybrané tematické oblasti. - a není to, bohužel, ani čistý impresionismus ani čistá dekadence, protože takový záměr, pokud zde byl, je narušován polovičatými výboji, které kalí i to, co si báseň ve své náladě ponechává. - a není proto potřeba být při čtení analytický, to se týká jen podkládání mých poznatků. - výchozím popudem byl dojem, že se zde něco pěkného rozmazává a škrtí ve slepých uličkách. - odtud nebylo daleko k dojmu frázovitosti, která se nepřesně leskne postřehy, reflexemi a hlubšími významy nacházenými u jiných autorů. to, že není možné fráze doslovně dohledat (i když předpokládám, že v pokleslejší tvorbě by se jejich obdoby našly) může svědčit víc než o (ne)originalitě příspěvku o tom, že jiní autoři je používali přesněji, a tudíž v jiných konstelacích. - proto závěrem: negativním rysem básně 1) není tolik doslovné přebírání frází a obrazů, jako jejich nepřesné uspořádání vzhledem k významu. - v té nepřesnosti shledávám původ dojmu "tohle mi zní nějak povědomě, tohle mi něco připomíná"; 2) je polovičatost na úrovni usouvztažňování motivů, kterou vnímám jako nejvážnější stylový prohřešek. když se příště podaří dospět k čistějšímu výrazu, který si patrně vyžádá silnější vědomí toho, co se mezi slovy děje, bude to určitě lepší. - věřím, že nic není ztraceno. :)