Siréna

Siréna

Jsem potěšení. Jsem nutkavá a volající. Dokážu se přizpůsobit jakémukoli člověku – jakékoliv sklenici. Stékám a moje tělo se snadno skládá. Teprve s ránem mě lidé vychutnají. Nejsem moc tvrdá, jen prověřuji charakter.

Nejradši mám své modlence. Lidi, kteří mě zbožňují, stačí jim jen být v mé společnosti, pak nechtějí jinou. Pokud ještě myslí, pak jen na mě. Jejich počet vzrůstá, ale nikdy jich není dost. Nezastavím se, dokud nebudou všichni v mé moci.Tleskám všem problémům a nárokům, které mé milence přivedou zpátky do klidu a nenáročnosti mé mysli. Život se mnou je jim snadný. Pokud zvládají pro okolí udržovat jakési zdání normálnosti, jejich katastrofa je dovršena. A já jim poroučím.

Mnozí nejsou tak snadní. Jen občas si mě vyberou. Spásnou se mi stává myšlenka, že se se mnou neovládají a ve stavech střízlivosti vzpomenou, jak jim bylo krásně. Vrátí se. A už mě neopustí. Když jimi protékám, cítím se, jako když se v dospělosti vracím na místa dětství – tohle znám, jo a na tamto si také vzpomínám. Mnohdy dlouho netrvá a už jsou jen moji.

Také ale potkávám lidi, kteří moji společnost často neobjevují, a pokud ano, spíše mě jen navštíví, než aby se mnou trávili delší čas! Chtějí pouze chvíli mého vlivu, zůstávají sami sebou a já je musím poslouchat. Skoro nikdy mi nastálo nepropadají. S nimi zažívám pocit objevování neznámé panenské krajiny. V tu chvíli není větší vítěz.

Prý jsou i lidé, kteří mě odmítají. Ale věřím tomu, že až jednou budu jejich jediným východiskem jen já, zařadí se mezi mé stoupence nejhorlivější. Není větší výzvy….