Eliášův oheň PÍSMÁK MÁ TALENT malárii

Eliášův oheň

Anička je hypochondr k pohledání. Miluje nemoci, hlavně ty, které by jí mohly potkat a to jsou téměř všechny, včetně zbytnění prostaty. Zároveň se jich děsí, ovšem s takovým příjemným mrazením v páteři  a s rozkoší o nich rozpráví. Teda o těch co má, měla,  na beton mít bude a taky těch co už v ní dřímají, připravené jako běžci na startu.

Přímo je vidím, jak celé napjaté soustředěně čekají na výstřel ze signální pistole, připravené propuknout.

Aby jim v tom zabránila a jaksi si je ještě nechala do zásoby na horší časy, se Anička chrání všemožnými způsoby. Návštěvami různých lékařů a léčitelů počínaje, důkladnou dezinfekcí rukou konče.

V životě bych neřekla, jak může být taková dezinfekce rukou nebezpečná.

Jsme v práci, čas na kafíčko. Anka si důkladně vydrhla ruce, slila dezinfekčním prostředkem, prohrábla si vlasy a okamžitě  zapálila cigaretu, lačná po nezbytné dávce nikotinu.

Vtom vzplála!

Kolem celé hlavy modrý plamen jako nějaká svatozář.

Mrskla v divokém zděšení zapalovač do kouta, až se rozkřápnul na několik kusů, poskakuje, plácá se po hlavě, vykřikuje.

Smradu, jako když spaříte prase.

My se s kolegyní po prvotním šoku kácíme smíchy jako kuželky a utíráme si slzy.

„Ty vole, jsem mohla uhořet,“ dí Andula.

Celá rozklepaná si vytřepává z hlavy spálené konečky.

„No co, sis stěžovala, že potřebuješ ostříhat, už to máš a zadarmo,“ chechtám se.

„Tý vole, jsem si připadala jako Palacký!“

„Palach, blbče, Palacký byl obrozenec.“

„To máš jedno.“

No, ani bych neřekla, ovšem hlavně: pozor na dezinfekci, sakryš!!!