Deníček-Projekt: Systematická desenzitizace čtenářů-Díl 2

Deníček je jako striptýz v bordelu: Svlíkáš se do rytmu ňákýho ohranýho songu, snažíš se bejt sexy, aby si zákazník přišel na svý, ale zároveň přehráváš. Doma v soukromí svý těsný ložnice narychlo sešlapeš nasrávačky, hodíš na sebe tepláky, lokneš si rumu, poškrábeš se na prdeli, vymáčkneš si uhra, krkneš si, čuchneš si ke smradlavé ponožce a zřítíš se k televizi. Žádný tanga, žádný síťovaný punčocháče, žádný špulení pusy, nic. Prostě dvě věci stejný a každá jiná. Kdyby ses ukázala zákazníkovi v pravým světle, už by si tě nikdy neobjednal.

Jako ve filmu. Čumíme na ty americky pičoviny a myslíme si, ty jo, to je jak u nás doma. Hovno, doma. Mně to poránu trvá dobrou hodinu než se zcivilizuju a kdyby to ňákej ten hollywoodskej filamař natočil, byl by to kasovní propadák. Všechno bez hudby, nudný dialogy (nebo spíš žádný), samý sraní a nadávky, a vůbec nevhodný pro většinu diváků. A vo tom je tenhle můj deníček.

Dnešní ráno bylo jako obvykle  drsný. Lokla jsem si rumu a vykouřila půl krabky Camelek bez filtru, abych si nemusela rovnou hodit mašli. V autě na červené jsem se hezky namalovala a učesala. Akorát rtěnka mi trochu ujela, když jsem popojížděla na stopce, ale na to seru. V práci se mi nelíbí akorát to, že tam nemůžu moc pít rum, jen tajně, a taky nemůžu kouřit ty svoje bezvadný čvaňháky. Všechno ostatní se mi líbí, hlavně vejplata, to si jdu vždycky koupit do zásoby rum, ve velkoobchodu. Už mě tam znaj.

To jsem se nějak rozepsala. Moc kecám a málo chlastám. Proto budu pokračovat až zejtra.

Dobrou noc!