VÁM na písmákovi

Už nějakou dobu tu působím, a za tu dobu jsem zjistil mnoho věcí, jedna z nich je že tě ostatní nehodnotí podle toho jak píšeš svoje díla, ale jaké jim píšeš kritiky, jak často je čteš, a jak tipuješ, pro mne se staly tipy už méně cennými, a kritiky tipu pěkné, líbí se mi, sice potěší ale nejsou místné, ukazující na nedostatky, a jinak postrkující autora k lepším zítřkům a k tomu co v nich napíše.

   Tady na písmáku, ale mluvím jen sám za sebe, jsem se zastavil, myslím ve vývoji, ustálil jsem si styl, a přestal si hrát, přiznávám, na určitou dobu jsem propadl tipové mánii, ale už před časem jsem se vzpamatoval, a od té doby přemýšlím co dál? Vede to někam? udělat si s písmáka jen takový veřejný šuplík výplodů? Vždyť je to fajn server a nedám na něj dopustit, ale sami milovníci z něj dělají domeček pro bárbínky.  Nevím jestli se na něčem takovém chci podílet, vím přiznám se, občas taky jen napíšu jak se mi jednotlivé dílo líbí, ale to je protože jsem ohromen a nemám skoro slov, a proto se sotva zmůžu... A přiznávám že je mi líto hodnotit dílo které je úplná slátanina, ale které napsal autor zcela dobrého myšlení, ke kterému mám třeba i nějaký závazek, třeba citový, nebo nějaký dluh, který bych mu rád splatil,  Ale znáte to rčení jak my k vy, tak my k vy... nebo jak chceš aby se ostatní chovali k tobě tak se ty chovej k ním, ale ti co špatně píšou, nebo úplné blbosti, ale zato umí potěšit, buďte k nim nevlídní a krutí, když si to nezaslouží, protože nevhodně zvolená slova je můžou odrazovat, k psaní, a brzdí je ve vývinu, to ale nechci.  Mám rád všechny co ztvárňují své myšlenky, skutky, představy, idee do veršů, a dělí se s námi, mají tu důvěru k nám, a my k nim, jsme tu jedna taková velká rodina, ale v pěkné rodině, se člověk naučí jen něco, ale ty zásadní věci se naučí ve vnějším životě, který není tak vlídný, dobrý , a hodný, tady chce každý snad ukázat svou dobrou tvář.... a kdyby se chovali mimo písmáka taky tak pěkně jak tady, byl by svět o kousek hezčí. Ale často zapomínají na své dobré stránky, a nechají se svést, v afektu, neboť jinde se střetávají se spoustou blbců, tupců, a hrubiánů, ve vlaku, v obchodě, na ulici, i ve vlastním domě, vím není jednoduché bojovat sám se sebou, a snažit se převychovat, ale situace nás stále pokouší, a testují jestli se zachováme lépe, než předtím, a my se né vždy zachováme podle svého nejlepšího svědomí, ale to jsem trochu odbočil, rád jsem vás tu poznal, a děkuji, ale načas se ztratím kdesi tam ve své hlavě...  pište čtěte, naslouchejte si, jak nejlépe umíte zase se jednou vrátím ale nedokážu odhadnout kdy .