Cizinec z hlubin - 1.část

I.

Ještě dnes, po dlouhé době, mívám lehké mrazení v zátylku a občas se přistihnu, jak se nenápadně obracím a rozhlížím  kolem sebe. Tak, jako jsem dřív měla ráda koupání v moři či přírodních nádržích, mi dnes dělá problém i docela malý bazén. Nepomohly  ani návštěvy u mojí kamarádky psycholožky ani pomoc rodiny. Začala jsem tušit, že si se svým problémem budu muset poradit sama.

Můj příběh začal před necelými čtyřmi lety. V té době jsem byla zasnoubená a s přítelem jsme plánovali dovolenou snů, která měla být naší předsvatební cestou. Exotický ostrov, příjemní domorodci, komfortní ubytovaní a především nádherné moře s nepřeberným množstvím různobarevných živočichů a téměř prázdné pláže s kouzelnými zátokami... Všechny tyto charakteristiky byly dostatečnou zárukou nádherné dovolené, na kterou budeme oba dlouho vzpomínat. Tenkrát jsem ještě netušila, že ve mně sice dovolená zanechá dlouhodobé vzpomínky, ale rozhodně jiného druhu, než jaké jsem předpokládala.

Přípravy na dovolenou proběhly bez problému, všechny potřebné věci byly zbaleny a my se vydali, plni vzrušení a očekávání, vstříc nových zážitkům do exotického ráje. Tak mi to alespoň zprvu připadalo.

II.

Hotel, který jsme si vybrali, byl umístěn na mírném svahu asi dvěstě metrů od moře. Patřil k tomu druhu staveb, které zvenčí působily příjemně jednoduchým dojmem jen proto, aby uvnitř ukrývaly pohádkový luxus.
Apartmán, ve kterém jsme byli ubytovaní, měl balkon s výhledem na upravené zahrady a rozlehlé pláže, ohraničené palmami. Vzduch voněl ozonem, solí, květinami a ještě čímsi, co bylo velmi úzce spojeno s naší náladou a touhou po dobrodružství.
Připadala jsem si jako v pohádce Tisíce a jedné noci....

"Nevyzkoušíme moře?" otázal se Petr a přerušil tak mé rozjímání nad kouzelným okolím.
Přikývla jsem s úsměvem: "Rychle si společně vybalíme a můžeme vyrazit"
Petrovo obočí mírně pokleslo, což znamenalo úbytek počátečního nadšení, který se v zápětí téměř vždy proměnil ve výraz žadonícího psího pohledu. Ten pohled pak vysílal mým směrem tak dlouho, dokud nezískal  propustku od společného úkolu, který jsem vyhlásila. Aniž bych čekala na další Petrovy protesty, vykročila jsem směrem k ložnici, abych si vybalila svá zavazadla. Povzdech, který jsem za sebou zaregistrovala, signalizoval Petrovu kapitulaci.

III.

Pláž, na kterou jsme, po téměř hodinové túře, dorazili, byla z jemného, bílého písku. Její umístění na okraji zátoky budilo dojem útulnosti a intimity. Mezi palmami rostly nepravidelné trsy květinových keřů, jejichž příjemná vůně připomínající jeden velmi drahý parfém, byla cítit vždy, když vítr zavanul směrem k nám.
Stáli jsme na břehu a tiše pozorovali hladinu průzračně čistého moře....