Cizinec z hlubin - 2.část

Vzpomněla jsem si na své internertové bádání, kdy jsem chtěla místo naší exotické dovolené prozkoumat do nejmenších detajlů. Tak dlouho jsem bádala nad nesčetnými odkazy, až jsem se dostala na stránky pověstí a různých prapodivných historek. Jedna z nich se týkala právě tohoto místa.

V dávných dobách tu prý rybáři  vylovili zvláštní bytost - rybího muže. Jeho popis byl velmi rozporuplný, jelikož byl spatřen všehovšudy asi pětkrát za posledních čtyřista let. Vždycky jsem si myslela, že mořským pannám chybí vhodný protějšek a zřejmě nechyběl....
Každé setkání s tímto prapodivným tvorem však sebou neslo smrt. V tomto směru měla pověst temnou stránku.

Kdoví, jak to ve skutečnosti bylo... Jak se říká: "na každém šprochu...", možná na těch historkách něco bylo. Možná to byl jen odlišný "člověk", s vyjímečnými schopnostmi - anomálie, hříčka přírody. A jelikož my, lidé, jsme vůči odlišnostem nekompromisní, tak všechno, co je je jiné a neznámé, považujeme zákonitě za nepřítele a zrůdnost. Snad se ten tvor jen bránil, když se ho lidé snažili ulovit. Vzpomněla jsem si na film Vodní svět s Kevinem Kostnerem, ten byl také odlišný. Stačila drobná anomálie, která ho ve své podstatě činila vyjímečným a rázem byl pro druhé mutantem - zrůdou.
 

IV.

Ucítila jsem dotek dlaně na své paži. Mezitím, co jsem přemýšlela s pohledem upřeným na mořskou hladinu, se Petr už stihl převléknout a se šnorchlem a ploutvemi mi pokynul a vykročil směrem ke břehu. Rychle jsem ze sebe shodila plážové šaty a v plavkách, vyzbrojena ploutvemi a šnorchlem, jsem ho následovala. Petr už měl nasazeny ploutve a chystal se nasadit brýle, když jsem se náhle zarazila.

Možná znáte ten pocit, když NĚCO není v pořádku, ale Vy nejste schopni přesně definovat, co to je. Máte jen zvláštní pocit a divnou předtuchu. Rozhlédla jsem se a snažila se zjistit důvod mého znekopojení a v tom jsem si všimla jedné věci:
Když jsme sem přišli, bylo moře sice klidné, ale zlehka zvlněné, tak jak pofukující vánek lehce pohupoval větvěmi okolních stromů, tak jemné vlnky brázdily vodní hladinu. Nyní však byla vodní hladina klidná jako jedno velké nehybné zrcadlo, utichlo šumění větru i zpěv exotických ptáků.Jak jsem tam stála a pozorovala okolí, začala jsem mít nepříjemný pocit, že mě někdo, nebo něco pozoruje. Ten pocit zesílil a mě přeběhlo lehké mrazení v zátylku. Těžce jsem polkla a ucítila sucho v krku..."Tohle přece nejsem já, seber se holka" v duchu jsem si lála a snažila se získat ztracenou sebebokontrolu.

"Není Ti špatně?" Petr se na mě tázavě zadíval s výrazem znepokojení. 
"Ne, není, jen... víš, ta zátoka mi připadá trochu divná, možná bychom na takovém osamoceném místě neměli být. Navíc, moře je najednou velmi klidné a to může být předzvěst blížící se bouřky a..."

" Prosímtě neblázni, bouřka a tady? Šílíš? Tady prší tak dvakrát ročně a rozhodně ne v této roční době. Navíc jsme sem přijeli právě proto, že je tu téměř pusto, vždyť sama jsi říkala, že je pro Tebe snem mít pláž jen pro sebe..."

Petr rázně přerušil mé pochybnosti a už celkem naštvaně si rovnal brýle. Aniž by čekal na mou reakci, zasunul si pouzdro s nožem do opasku plavek,  ponořil se pod hladinu a vyplul směrem k otevřenému moři.
V duchu jsem si znovu vyčinila za svůj stihomam, ale toho divného strachu jsem se zbavit nedokázala. S pocitem nejistoty jsem následovala Petra, nasadila si šnorchl s ploutvemi a pomaličku se ponořila pod klidnou vodní hladinu.