Email

Od: Osud@nebe.com
Pro: Smrt@nebe.com
Předmět: Re:Dopis

Má milá,
jsem strašně moc rád za dopis, co mi od tebe přišel. Ale děsně mě mrzí, že si vedeš tak špatně, jak jsi psala.
Neměla bys tolik pít, vždyť víš, jak to dopadlo kdysi, když tě zavřeli do té děsivé léčebny. Ještě dnes se musíš pořádně otáčet s kosou v ruce, aby jsi vyrovnala počty lidí.
Neměj strach, vždyť jen všem prokazuješ velikánskou službu, dokonce i mně. Jak jinak bych stíhal spát příběhy lidí, kdyby jich bylo na světě, tak strašně moc.
Vzpomínám si na dobu, kdy Bůh napřed stvořil mě, pak lidi a až když jsem vážně nemohl dál, dal se do tvorby tebe. Ach ty staré časy, když ty jsi byla mladá, vypočítavá, chladná a nic tě nerozházelo. Tehdy jsem tě začal milovat. Ano, já vím...vždyť už taky mlčím.
Ale stejně ti dám pár dobrých rad. Tak zaprvé, když nemůžeš spát, nalij si hrnek teplého mléka, něco teplého v břiše ti udělá dobře, líp se ti usne a navíc mléko je výživné. Částečně vyřeší tvůj problém s podvýživou.
Vážně tě mám tak moc rád a mrzí mě, že nemohu být blízko tebe. Měl bych se omluvit, že mi trvalo takovou dobu napsat ti, ale to víš, ani já nemám příliš času.
Už na sobě cítím první vrásky, ale snažím se to maskovat úsměvem, někteří prokoukli, že je až příliš smutný na to, aby patřil radosti.
Víš, já lituji několika věcí, ale jedné víc než všech ostatních a to, že mi tvůj něžný dotek neublíží tak jako ostatním, že i když se mě dotkneš, tak budu pořád živ a zdráv, jen trošku pomaten a to láskou k tobě.
Netuším jestli jsem to tak kdysi napsal já nebo to tak chtěl Bůh. Každopádně je mi z toho těžko, protože já nikdy nechtěl být spisovatelem celý život. Má obava se vyplnila, mé přeobsazení se nekoná. Ty ač sama, jak sis tenkrát přála jsi smutná a piješ. Mrzí mě, že ti nemůžu napsat nějaký krásný životní děj a můžu ti jen poslat další seznam lidí, u nichž už mě dál nenapadá co psát.
Jsem naštvaný na sebe, že nejsem lepší, protože kdyby ano, možná bys mě milovala.
Navždy Tvůj,
Osud