Sousedka a Tlustá Andrea

Po kuřecím incidentu jsem sousedku nekolik dní neviděla. Chvíle samoty jsem si zezačátku užívala, po několika dnech jsem se však začala nudit. A když se nudím, žeru. V ledničcerychle ubýval vlašák i salám. Další kilo navíc jsem nechtěla riskovat. Musím ji navštívit.

„Vona se teďka sčuchla s tou tlustou,“ vysvětloval překotně soused škvírou mezi dveřmi,“Prosím tě, udělej něco. Začaly hromadit nábytek z Ikey. Pozval bych tě dál, ale nemůžu otevřít dveře. Jsou zarýglovaný čtyřsedadlovým gaučem KLIPPAN.“

„Tak já půjdu zadem.“

Brodila jsem se hlubokým sněhem až ke dveřím do zahrady. Vzduch mně krásně studil v plicích. Kdepak asi spí v zimě jeleni?

Sousedka se zbrusu novou chodící ortézou dirigovala kuřata, která již nebyla omezena výběhem ve sklepě. Jedno sedělo v obýváku na hromadě zažloutlých novin a popelilo se.

Další dvě trochu už vzrostlé slepičky bojovaly v kuchyni. Sousedka je starostlivě pokárala.

„Už jsou skoro všechny cvičený. Jenom Ashton ne. Když se nedívám, vyprdne mi slepičinec, kde se mu zachce."

Tlustá Andrea se rozhlížela po zaneřáděném příbytku s pobaveným výrazem.

„Hele, uvidíš, jak ti to tu prokoukne, až ten novej nábytekplejsneme.“

„Ahoj holky.“

Sousedka měla velkou radost, že mě vidí. Tlustá Andrea již menší. Ale asi si uvědomila, že by mi mohla taky příležitostně vydekorovat barák, a tak zdvořile pokývla na pozdrav.

„Tak semhle dáme tu sofu a hned vedle ní to ratanový křesílko. To bude takový oční bonbónek.“

„Andrea právě ukončila kurs designu pro interióry domů, tak jsme dneska zajely do Ikey a trochu to tady oživíme.“

Sousedka nadzvedla kuře a vlhkým ubrouskem mu otřela zadnici. Návštěvy v jejím domě na mě měly uklidňující účinek: Připadala jsem si nad věcí a můj příbytek byl proti jejímu sterilně čistý.

„A vedle toho bonbónku píchneme stoleček KLINGSBO a na něj prdneme nějaký nikneky z Home Outfitters. To bude bomba.“

„No ty jo, to bude fakt super. A kam dáme kurník?“

„Kurník si necháš udělat na míru, rohovej. Mám známýho, kterej se specializuje na upscalový kurníky. On ti tonalakruje do stejnýho šejdu jako máš tu sofu. A udělá ti to za pusu.“

Tlustou Andreu jsem dobře znala stejně jako její ceník. Za pusu znamenalo tisíc dolarů plus daně.

„A dáme ti sem ňáký kytičky. Mám jednu známou, která dělá kytkový placementy, je to bomba.“

Sousedka se šťastně usmála. Těšilo jí, že má v Tlusté Andrei tak skvělou kamarádku. Zasněně si představovala krásný nový interior se super bombastickým kurníkem. Škoda, že jí nenapadlo si občas uklidit a vyházet nepotřebné haraburdí.

„Takže za tu konzultaci,“ vytrhla jí Tlustá Andrea z odloučení od procesu bytí, „to bude osm set sedmdesát pět dolarů plas dží es tý. Budeš platit šekem nebo kešem?“

Sousedka vůbec nereagovala. Stála tiše u okna, zády k Tlusté Andrei. Stála takhle dobrých pět minut. Jako blesk z čistého nebe pak nakopla ortézou nejbližší slepici a vyjela na kamarádku designérku:

„A VEN!“

Soused jí musel páčit ze dveří, jak se vzpěčovala. Ještě z nastartovaného terénního bavoráku křičela, jak na sousedku pošle svýho lojera. A pak byla pryč.

„Děkuji,“ usmál se na mě soused vděčně.

„Ale já jsem přece nic neudělala.“

Sousedka seděla již  klidně na KLIPPANU a hladila nakopnutou slepici.

„Jestli tě to ještě bolí, zavezu tě na veterinární pohotovost, Ashtone.“