IVAN KLÍMA: Jak přežít blahobyt

STRAKONICE - Spisovatel Ivan Klíma byl 10. listopadu dalším hostem cyklu Zelené večery. Ty připravuje Ivana Jónová z Informačního centra neziskových organizací a Evropské unie při Šmidingerově knihovně ve spolupráci s čajovnou Inspirace, kde se samotné besedy odehrávají. Název pořadu „Jak přežít blahobyt“ byl vypůjčený z Klímovy stejnojmenné studie, v níž se zabývá globálními problémy dnešní civilizace, jejich možnými důsledky i návrhy řešení. Spisovatel ve zcela zaplněné čajovně už v úvodu uvedl, že řešení problémů, která souvisejí se zrychlujícím se životním stylem a překotným rozvojem civilizace, jsou dost beznadějná, nicméně podotkl, že se pokusí nastínit to, co aspoň každý z nás můžeme dělat.

„Předesílám, že to, o čem budu mluvit, není kritika demokracie, ale civilizačního směřování,“ upozornil Klíma na začátku besedy. Podle něj žijeme ve společnosti, která víceméně dobře funguje, a to fungování, je pro většinu lidí fascinující. Cokoliv člověk potřebuje, tak i při určitých svízelích, dostane koupit ( i to co nepotřebuje) nebo si nechá opravit. Během krátké chvíle se může přemístit na druhý konec kontinentu. Zároveň je ale naše civilizace čím dál tím víc energeticky náročná, neskromná, marnotratná a svým způsobem tudíž nemravná. Ptá se: „Jaké jistoty nabízí svět v nejbližší budoucnosti?  I když si to nepřipouštíme, víme, že celá civilizace je ohrožena v důsledku naší činnosti, naší nestřídmosti, která bezohledně ničí přírodu, jejíž jsme součástí a bez níž nemůžeme existovat,“ tvrdí. „Žil jsem půl roku v Americe, kde byl jediný obchod vzdálený asi patnáct set metrů, kde jsem nakupoval pro celou čtyřčlennou rodinu. Nákup jsem naložil do košíku a k úžasu všech ho tlačil až před náš dům, vyložil a zase ho tlačil nazpátek. Když mě ale takhle spatřili kolegové z fakulty, kde jsem přednášel, říkali mi, že si musím koupit auto. Tak jsem ho koupil. To je první věc, která přicházela ze západní civilizace Ameriky, že bez auta se neobejdete,“ začal povídání Klíma a pokračoval: „Ráno jsem byl nakoupit a v přihrádce zeleniny jsem k mému údivu spatřil chřest. Jak víte, tak roste jen na jaře. Říkal jsem si, kde se tady vzal chřest. Podíval jsem se na něj a byl z Peru. Což je příklad toho krásného fungování. Vy můžete mít, na co si vzpomenete, a ono se to přiveze třeba z Peru.“

Agrese nebo zábava

Podle Klímy většina lidí se do tohoto systému, kterým je fascinována, zařadila, a nedovede si ani představit, že by přestal fungovat. Civilizace je podle jeho názoru už dlouho v krizi a nyní se právě provalila. „Vydává se za krizi ekonomickou, ale je daleko hlubší. Samozřejmě se projevuje ekonomicky, ale jinak je všestranná. Je to krize hodnot, ideálů a falešně postavených cílů. Cíl civilizace je neustále zvyšovat blahobyt a vykořisťovat přírodu,“ uvedl spisovatel. Krize, která se projevuje ekonomicky, pak budí v lidech zvláštní druh paniky. „Má překladatelka z Německa mi napsala dopis, že žije v neustálém strachu, že ztratí práci a jakoukoliv jistotu. To je rub blahobytné společnosti, že budí strach. I když strach provázel celé dějiny – že nebude úroda, že přijde krupobití. Ale tento nový strach je těžko vysvětlitelný a je ve vzduchu.“  Je otázka, jak tomuto strachu a falešným hodnotám vzdorovat. Jako příklad uvedl Klíma na besedě protestní akce hnutí Greenpace, které aby dostaly do médií a poukázaly na problém, vyvěšují třeba na komíny obří transparenty.

Lidé strach překonávají nejrůznějšími způsoby. Buď agresí, nebo druhým způsobem, jak uniknout skutečnosti a úzkosti z ní, a tím je zábava. „My žijeme ve světě, kde se zábava stala nejvyšší hodnotou. Když si vezmete plat špičkového chirurga a špičkového fotbalisty, tak je mezi nimi až tisícinásobný rozdíl. Zábava má totiž za úkol odvádět lidi od skutečných problémů, které se civilizace neustále snaží zakrývat. A je spolu s konzumem povýšena na cíl lidského života,“ tvrdí Klíma. Kult pasívní zábavy, který vznikl ve Spojených státech, narůstá do zhoubných rozměrů. „Pro naši civilizaci se zábava stala bohem, v něhož všichni doufají a jemuž se klaní. Nenabízí sice nesmrtelnost a ochranu před nebezpečím, ale nabízí zapomnění a umělou skutečnost, v níž člověk aspoň zdánlivě může prožít to, co mu jeho normální život nedokáže poskytnout,“ upozorňuje v knize Klíma. Svět televize a internetu ochuzuje člověka o to nejpodstatnější – o styk s lidmi a živou přírodou. Nicméně virtuální svět mu připadá pestřejší, zajímavější a hlavně spolehlivější. Konzum a zábava jako hlavní životní náplň mas nemůže zůstat bez vlivu na jeden ze základních znaků lidství a prostředek vzájemného dorozumění – jazyk, u něhož podle Klímy dochází k pokleslosti. „Chudnutí jazyka samozřejmě odráží chudost našich zážitků, zájmů i našeho citového prožívání. Vztahy se pak stávají čím dál víc povrchnější.“ Říká, že strázeň prázdného žaludku vystřídalo utrpení prázdné duše.  

Skromnosti se nepřeje

 „Co je vadné je základní směřování civilizace a její hodnoty – úspěch, peníze, výkon a stále zvyšovaná výroba,“ říkal Klíma. A co vlastně s tím můžeme dělat? „Samozřejmě můžeme začít sami od sebe a usilovat o daleko větší skromnost v našich požadavcích. I když je to velice obtížné, protože civilizace je strukturovaná tak, že skromnosti nepřeje. Je to ale jediná cesta, abychom si uvědomili, že nelze takto žít. Krize vznikla i z toho, že jsme se všichni začali zadlužovat. Říkají nám – měj, chtěj, čím víc budeš potřebovat a bude se víc vyrábět, tak bude líp,“ pokračoval Klíma. Zmínil, že na jedné straně je nám říkáno, abychom se nezadlužovali, na straně druhé polovina reklam nabízí nějaké „výhodné“ půjčky.

Podle něj bude toto století pro lidstvo osudové. Buď dojde ke kolapsu společnosti, nebo se nastartuje revoluce trvale udržitelného rozvoje, tedy radikální změna v pojetí práva na neomezený blahobyt. Zároveň vyjadřuje obavu, že lidé se nikdy ve jménu jakéhosi abstraktního lidstva svého blahobytu (svého sobectví) nevzdají. Problém je v tom, že všemu dnes vládnou nadnárodní monopoly a bankovní kapitál, které budou do poslední chvíle hájit to fungování, které dneska je a bude se snažit krizi potlačovat. Podle Klímy bude podobných krizí přicházet víc a budou hlubší a budou pravděpodobně zase analyzovány jako ekonomické, aby se analýza vyhnula skutečným příčinám. „Naději může skýtat filosofie, která by postavila vztahy budované na partnerství a lásce nad vztahy budované na dominanci jedněmi nad druhými,“ říkal v závěru besedy spisovatel. Podobně končí i závěr jeho studie, kde píše: „ Střízlivost a vůle omezit neúměrné požadavky lidstva může vést k poznání, že blahobyt je jedním z nejubožejších cílů, k nimž můžeme směřovat. Tato utopie má ale proti všem dosavadním utopiím tu výhodu, že neslibuje ráj, ale jen rozumné pokračování života.“