Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMeditace
Autor
Sebastiana
Včera mě volala sestra, abych se podívala na počítač, že má být meditace – úplňková. Na počítači jsem se dozvěděla, že má být na zdraví. No, to teda potřebuju, pomyslela jsem si. Pečlivě pročetla instrukce Petra Chobota, který ty meditace vede. V určený čas jsem se uložila a uvedla se předběžně přes barvy, jak jsem zvyklá do „Alfa“ stavu, který lze použít i na uvolnění k meditaci. Vše se mi povedlo, cítila jsem se plná energie, a tak jsem byla hotova již za půl hodinky. Co se mi ale nestává, neukončila jsem meditaci zpět přes barvy, prostě jsem otevřela oči a začala mluvit s maminkou, abych jí sdělila své dojmy. To jsem si uvědomila až druhý den, když jsem přemýšlela, kde byla chyba.
Protože jsem byla unavená, šla jsem hned spát. Jsem zvyklá se několikrát probudit a dojít se třeba napít. Zdálo se mi, že mi nejde usnout již dlouho, tak jsem vzala půlku prášku na spaní. Když jsem již usínala, říkala jsem si, že mám žízeň, ale věděla jsem, že jak vstanu, proberu se a už teda neusnu. Otočila jsem se na druhý bok a najednou jsem byla úplně bdělá, tatam byl pocit ospalosti, únava, i bolest těla přešla.
„ No, teď se teda můžu dojít napít, už asi neusnu,“ říkala jsem si. Došla jsem do kuchyně a zmáčkla vypínač. Nic, tma. Zkusila jsem druhý vypínač – zase nic. Ale kontrolka na sporáku svítila. „Tak nejde jen některý okruh elektriky,“ proběhlo mi hlavou. Cítila jsem se divně. Vzala jsem do ruky hrnek a chtěla se napít. Do úst mi však nic neteklo. Ani jsem necítila dotek hrnečku na rtech. Myslela jsem, že se mi vrátil jeden z příznaků po chemoterapii. Občas jsem ztratila cit v rukou, chodidlech, obličeji. Dotkla jsem se proto úst. Měla jsem pocit, jako by mi prošla ruka částečně obličejem. Pak mě napadlo, že je to sen. Ne, myšlení mám bdělé, jen je mi divně. Tak jsem se asi zbláznila, nebo co mi to můj mozek vyvádí. Málem jsem dupala vzteky, chtěla jsem se napít a nešlo to, dokonce si myslím, že sahám skrze své tělo, hrozný pocit. Určitě se z toho vyspím, napadlo mě. Ani si nepamatuji, jak jsem došla do postele, najednou jsem seděla na kraji lůžka. Jak jsem si lehla, ucítila jsem známou bolest těla, divný pocit zmizel a já spokojeně usnula.
Ráno mi něco došlo. Šla jsem zkusit vypínače. Světla svítila. Hrnek na stole byl plný a netknutý.Uvědomila jsem si, že jsem asi zůstala v Alfa stavu a můj zážitek byl mimo tělo. Vzpomínám si vlastně na to, že mi nebolelo tělo, které mě normálně bolí stále a necítila jsem ani chlad, který v kuchyni v noci bývá.
No, hlavně, že jsem se nezbláznila a moji bližní mohou být v klidu.