Výlet na planetu Hexahedron

Výlet na planetu Hexahedron

Planeta Hexahedron ležela na konci galaxie Hexadrila. Tam, kde se žádný z astronautů nikdy nevypravil, až za miliardami světelných let, kde se jen těžko dal předpokládat život. Vypadala docela jako pyramidy, které venušané znali z malé planety nedaleko Slunce, planety Země. Povídalo se o tom, že tam žijí tvorové s hlavou do kostiček. Že neznají oblé tvary, že i dokonce rostliny na této planetě mají hrany a vůbec, že tam všechno vypadá podivně.

„Tam poletíme na prázdniny!“,  píchla do malé tečky na vesmírné mapě Venušanka Globe.

„Vážně? Můžu jet s Tebou Gló? Já ještě nikdy dál, než na Neptunu nebyl. Máma nerada cestuje a bratříček Line je ještě moc maličký, takže zase půjdeme jen k babičce do jejích vyhlášených parních lázní.“, vydechl zklamaně Spire. „To je přeci taková nuda, Gló!“

Ale Globe pokračovala jako by ho snad ani neslyšela. „Tomu říkám dobrodružství! Vážně žůžo! Táta si na tu cestu koupil úplně nový vesmírný koráb, model Unix 3011. Hele, Spire…“, šťouchla mu Gló najednou do ramene. „Už jsi ten model viděl létat? Představ si, klouže po obloze tak lehce, jako to sviští na klouzačce prstence Jupiteru. Tam jsme byli na výletě se školou předloni, pamatuješ?!“

„Jasně, že pamatují…Téda, to je paráda Gló, já už se těším! Vezme mě tvůj táta sebou? Můžu přeci s vámi, viď?“, vzrušeně žadonil Spire.

„Ale jo kamaráde. Nějak to s rodiči dáme dohromady….Neboj.“

A tak se tří milióntého osmistého třicátého druhého Cubula Globe, její  táta Hoales a kamarád Spire vydali za dobrodružstvím planety Cube. (Aby jste rozuměli, na Venuši nebyly dny, jak je známe my pozemšťané, ale byly tam tzv. Cubula.  Cubula nikdo neměřil, prostě se počítala, jak se Venušanům líbilo. V každé rodině se počítala po svém, takže datum uvedený výše je opravdu jen orientační.)

„Jůůůů, podívej Gló na ty mlhoviny a támhle je kometa! Támhle vlevo! Podívej se přece! Honem nebo uletí!“, vykřikoval Spire .

Globe otočila hlavu, tam kde ukazoval a vypískla: „Tati, to jsou barvy! Já bych se chtěla svézt na jejím ocase. Koupíš mi výlet? Prodávala je cestovka u nás na rohu. Kometu si smíš dokonce vybrat tu svou.“

„Ale jdi Globe. Už jsi zapomněla, kam máme namířeno?“, podotkl Hoales. „Myslím, že máme před sebou mnohem větší dobrodružství, než je jízda na pošetilé zbloudilé vlasatici.“

A opravdu. Hexahedron byl z blízka úchvatný. Zářil barvami v odstínech modré a fialové. Hrany té podivné pyramidy se leskly  a odráželo se v nich světlo všech okolních hvězd. Globe, Spire i Hoales údivem otevřeli ústa. A nezavřeli je celá čtyři Cubula, tak dlouho tam totiž všichni tři zůstali a s úžasem poznávali, že lidé na Hexahedronu měli opravdu hlavy jako modré zářící kostky. A nejen to! Jejich hlavy se uměly z kostek proměnit na špičaté fialové jehlany. Modrá kostka znamenala veselou náladu, fialový jehlan naopak smutek či únavu. Byli velmi pohostinní. Bydleli v jehlanových domech, maličkých pyramidkách, které byly celé z průhledné blankytné mlhy. Jedli podivné želé ve tvaru kostek a vůbec nic nepili.

Ještě za mnoho a mnoho Cubulů tihle cestovatelé na tu cestu vzpomínali. Na krku se jim houpaly malé jehlany z podivného kamene, který uměl měnit barvu i tvar.

A kdesi na konci vzdálené galaxie Hexadrila zdobily krky několika obyvatelům Hexahedronu malé bílé kuličky z páry Venuše.