Střípky v pivovarce a mrazu

Dne 27. 11. od 14:00 zažila pardubická Pivovarka rozuzlení soutěže v sedmém ročníku hlasování o nejpůsobivější básně ve sborníku Pár střípků. Moderátorskou roli si střihli Petra Zelená (na Písmáku jako AFRODITA) a Jirka Bruthans (známý jako Zamračený mnich, i když zamračený je málokdy. To se buď směje, nebo nasadí svůj věčně ustaraný výraz).
 Moje maličkost do Pardubic dorazila hned z několika důvodů. V letošním ročníku jsem se sice na stupně vítězů se svou básní: City jsou z hvězdokup a rozum z galaxií, nedostal, ale do Pardubic jsem se podívat chtěl. Jednak tam žije má sestřenka, jednak je to pěkné město a jednak jsem s sebou vezl na ukázku grafiky Jirky Staňka (mj. mi ilustroval prvotinu Otisky) do nového sborníku Pár střípků, co by měl vyjít v příštím roce.
 Jak bylo od druhé poloviny listopadu poměrně stabilně hnusně, překvapilo mě, jak se v sobotu 27. udělalo hezky. Bylo pro mne příjemným zjištěním, že „pánbůh“ má rád nejen komunisty na prvního máje, ale i básníky soutěžící o Stříbrnou (hlasy čtenářů) a Zlatou (hlasy odborné poroty) bulu.
 Slabý sněhový poprašek, slunce ozařovalo, co mohlo – a kdyby idylku nekazil sem tam v průchodech studený poryv vichru, člověk by se až lekl, že je v ráji.
 Na náměstí již trůnil vánoční strom a stánky (ani oslík nechyběl). Před zámkem se promenovali barevní i bílí pávi jakoby se nechumelilo (a skutečně, chumelit začalo až pozdě večer). Samotnému zámku ta bělost kolem také prospěla, získal nádech až takové panenské neposkvrněnosti.
 V restauraci, kde k vyhodnocení soutěže došlo, bylo teplo. A to bylo vzhledem k okolnosti, že venku mrzlo až praštělo, docela podstatné.
 Letos naposledy byla soutěž dělena na dvě kategorie – do 30 a nad 30 let, příští ročník už bude znát pouze prosté součty hlasů, jak je tomu v rovině „odborné“, kde rozhoduje porota.
 Ještě, než se přešlo k samotnému vyhodnocení soutěže, věnovali účastníci soutěže minutu ticha zesnulým spolubásníkům Hance Kupčíkové (vyskytovala se na serveru Písmák) a Karlu Holubovi. Vnučka paní Kupčíkové, Alžběta, přečetla některé babiččiny básně, podobně zavzpomínal na svého kamaráda Karla pan Zdeněk Schlappl.
 Jediným nepříjemným momentem byl fakt, že minulý držitel Stříbrné buly se s touto putovní cenou nedostavil, nezajistil její přesun na soutěž – a navíc nebyl k zastižení, i když je z Pardubic. Asi se do ní příliš zakoukal…
 V kategorii do třiceti let se na prvním místě u čtenářů umístil Jirka Solnický, kategorii nad 30 let vyhrál Zdeněk Jirásek. Nutno dodat, že hlasujících bylo tentokrát poměrně dost (168). Pan Jirásek přitom od čtenářů získal více jak pětinu všech hlasů. To potěší, myslím si. Navíc se mu povedl husarský kousek, když s různými básněmi (teoreticky mohou být ve sborníku až 4 básně od jednoho autora) zvítězil jak u odborné poroty, tak u hlasujících čtenářů.
 Odpoledne v Pivovarce se však neneslo jen v duchu vyhlašování výsledků. Projednával se i osud sborníku Pár střípků a potažmo celé soutěže Vzdorospolku. Přítomným byly ukázány grafiky, z nichž budou některé vybrány do dalšího sborníku. Setkaly se s pozitivním přijetím a bylo jen zajímavé pozorovat, jak se každému zamlouvá nějaká jiná.
 Paní Monika Laurová (jež se bohužel akce nezúčastnila) navrhla zatím poslední grafickou podobu obálky sborníku Pár střípků. Jedním z bodů odpoledního programu bylo i vybrat si barvu pro příští ročník. Co jsem tak zaznamenal, vítězila tmavě červená, která se líbila i mně. Mimochodem, bodů k projednání bylo to odpoledne jak za pětiletky, ale bylo znát, že Jirka není zdaleka sám ve svém úsilí sborník Pár střípků nejen udržet při životě, ale vdechnout mu novou energii. Tu přišla s návrhem, jak lépe distribuovat sborník mezi čtenáře, Věra Vejnarová (několikanásobná vítězka soutěže), tu zase ukázala letáky na podporu soutěže Alena Trnavská – a tak by se dalo pokračovat.
 S přibývajícím časem ubývalo diskutujících, ale rozhodně neubývalo diskusí – to spíš naopak. Atmosféru vyloženě zpříjemnil bývalý autor na Písmáku, Colega, který sbíral náměty od stolu a skládal z nich pozoruhodná haiku. Další písmáckou autorkou, která se v Pivovarce objevila, byla Martinez alias Mořský koník (více viz fotogalerie v prologu).
 Po půl sedmé večer se zvedli i poslední mohykáni, co buď dopíjeli své jedenácté pivo či dořekli poslední moudro k básnickému odpoledni. Ne, že by se muselo spěchat, protože díky prvním milimetrům napadlého sněhu nabíraly vlaky solidní půlhodinová zpoždění – ale to člověk nemohl vědět jistě.
  Koho by zajímalo dozvědět se o Vzdorospolku a sborníku Pár střípků více, má možnost na následující adrese:
http://www.plutanium.cz/vzdorospolek/

Věřím, že sborník si své další fanoušky najde a že počty těch, kdo ho budou číst, posílat autorům hlasy, ale i aktivně do sborníku přispívat, jen porostou. Těm, kdo mají pro sborník pouze radu, ať se celý zruší, mohu snad pouze vzkázat: Jestli ti sborník pije krev, případně ti hýbe žlučí, pak si básní vybij hněv – to i doktor doporučí…