Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

PROSINEC

01. 12. 2010

3301

Autor

PROSINEC

Na ztichlou krajinu jiskřivý snížek napadá

končící rok se do dlouhých nocí propadá

V těch nocích lze vzpomínat, co všechno jsme ztratili

a přát si slunko, jež bude hřát za chvíli

Tak už to na tom světě chodí,

že z nocí nejtmavších se světlo rodí,

co v zimě nejtužší tě taky zahřeje

A z temnot zoufalství přichází naděje

33 názorů

100Wzarovka

06. 12. 2010

Dát tip

...já myslela, že je poznat, čím píšu! :-))) Nevěřím si, co se týče kvality mého psaní, jinak jsem v pořádku!

NightStalker

06. 12. 2010

Dát tip

jo vím co tím myslíš, ale důležitý je psát srdcem. Kdo nevěří časem uvěří chce to jen čas a vůli něco změnit...

100Wzarovka

06. 12. 2010

Dát tip

To jsem ráda, víš, moc si nevěřím!

NightStalker

06. 12. 2010

Dát tip

wow moc krásné-----líbí moc....Takové nadějné....probírá to úplně z beznaděje _ "A z temnot zoufalství přichází naděje" Odrovnávající : )

100Wzarovka

06. 12. 2010

Dát tip

Nevím nic. A po pravdě - to, co vím mi bohatě stačí, abych nebažila po dalším! :-))) To říkal Freud takyyyy! :-)))

Miroslawek

06. 12. 2010

Dát tip

Proč pak tedy mám být rád, že nevím ani tvých 10%?Co ty o tom víš? Co když to, co vím, vydá za tvých 151%? Neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde.

100Wzarovka

06. 12. 2010

Dát tip

Omyl - ke mně byl osud velmi velmi štědrý! Jenom jsem už viděla strašnou spoustu strašné lidské bídy...Vysvětluju tím svůj útěk do naivního romantismu, nic víc!

Miroslawek

06. 12. 2010

Dát tip

Vždycky mě pobaví něčí představa, že právě on žije krušnější život než všichni ostatní ;)

Jsou chvíle v mém životě, kdy ho tak vidím, jenom chvíle! A děkuju pánubohu za ně, protože reality v té nejsyrovější podobě mám dost a dost! Buď rád, že nevíš ani 10% toho, co musím vědět a vyslechnout já :-((( Bůhví, co bys pak psal, protože extrém vždycky plodí extrém...