Sebezapírám

Malý pokoj.

Plní se tesknými tóny, které vyluzují tvoje slova,

tolik mi jsou vzdálená.

Sama, v noci, zoufale se snažím ucítit ještě poslední zbytky tvé vůně z polštáře.

Ztrácí se.

Neodcházej.

Zůstaň se mnou ještě alespoň v tomhle našem malém paralelním vesmíru.

Opustil jsi mě a teď opouštím já tebe.

Zapírám sama sebe vůči tobě, na tolik mil vzdálenému.

Kapky potu padají na mne z nebe,

s vypjetím všech sil snažím se podřídit tomu málu nádhernému.

A i když vím, že si štěstí, které se na mě směje

vzít nenechám,

myslím na tebe a nikam nespěchám.

Pomalu pálím mosty, kruh se uzavírá.

Zbude po všem jen malá černá díra.

A přes tohle všechno

popisuji teď to mé malé krásné sebezapření.

Na tvou malou jizvu,

chtivé oči

a velké rty

nikdy nezapomenu.