Vítr ve vlasech

Tu v hrobu leží mír,

co bílou duchnou kryt.

Jak v ráhno plyne vír,

běh času, noční svit.

A byl jsem dlouho živ,

když tanec umíral.

Můj tajný vilný slib

je cesty příkrý val.

pak nůžky vzala si

a já se studem chvěl.

A hřeben ve vlasy,

má kadeřnice, sjel.

Ach jak ses zarděla

pod tíhou mámení.

vím, to se nedělá,

však dej mi znamení.

Co dnů už prosněných

jsem tobě lásko vzdal.

A nocí bezesných

jimž na loutnu bych hrál.

Val příliš strmý jest,

však nutí mě jít dál.

Ten tanec, živá lest,

mi černou růži dal.

Tu nočním svitem čas

již prostupuje kýl.

Mír uvíznuv mi v pas,

ho v stínu hrobu skryl.