Malý písecký Rockefeller

Tu a tam se každému z nás stává, že potká někoho, kdo ho něčím zaujme, pobaví, dá šedému dni novou barvu a chuť. Mně se to naposledy stalo, když jsem se vypravil na křest nové knihy Hrad vzpomínek písecké autorky Ilony Ondráčkové, jejíž břitké fejetony dost možná znáte právě z Jihočeských týdeníků. Ačkoliv je Ilona zajímavá a netuctová žena a navíc velmi nadějná autorka, ten o kom chci psát je někdo jiný. Na křest jsme byli smluveni s kamarádkou. Jdu ji vyzvednout a zrovna, když procházím Karlovou ulicí k náměstí, uvidím klučinu s pultíkem zavěšeným na hrudi, jak zastavuje kolemjdoucí a cosi jim nabízí. Předvánoční charita, napadne mě okamžitě.

Nicméně mě asi dvanáctiletý hošík zaujme a zastavím se u něj. „To je nějaká sbírka?“ ptám se. „Ne, ne, mám tady vánoční ozdoby, vyberte si,“ odpovídá bleskově klučina. „A jaké prosím tě máš?“ „Všechno možné – zvonky, hvězdy, koule, podívejte se sám. Tyhle jsou po pěti a zvonky za deset,“ pokračuje. Působí velmi suverénně a přitom příjemně, nevtíravě. Ozdoby má pečlivě vyskládané v přihrádkách a ke každé má komentář. Při bližším pohledu zjišťuji, že jsou vyrobené z voskových plástů pro včely. Vyberu si jich nakonec asi osm. Napadne mě, že s nimi udělám největší radost bráchovi - zapálenému včelaři. A rád podpořím nejspíš první podnikání třeba budoucího píseckého Rockefellera (multimiliardáře a nejbohatšího muže všech dob). Ten přeci začínal podobně. Už jako malý se projevoval jako šikovný obchodník, když si vydělal svých prvních padesát dolarů prodejem malovaných kamínků ostatním dětem. Později byl hlavním mozkem legendárního Standart Oil Trust, který naprosto ovládal americký trh s ropou. Byl i velký filantrop a už z prvních vydělaných peněz podporoval církve, univerzity a nadace. Říkal, že: „Nezná nic opovrženíhodnějšího, než vydělávat peníze jen pro peníze“.

Náš „písecký Rockefeller“ svůj první byznys objevil podobně, a přitom si počínal velmi obratně. Než se rozloučíme, tak se ho ptám: „Z jaké jsi školy?“ „Z Benešovky.“ „A ty ozdoby jste vyráběli s paní učitelkou?“ „Ne, to jsem dělal sám.“ „A jak ti ten prodej jde?“ „Mně jde dobře!“ pronese sebevědomě a s úsměvem na tváři jde oslovit další zákazníky. Co na tom, že jeho prodej je tak trochu na černo, že neplatí za zábor místa atd. Koho z dětí dneska něco podobného napadne? Být takhle podnikavý a vynalézavý a vydělat si své první peníze? Malý písecký Rockefeller má prostě mé sympatie a věřím tomu, že za své peníze, které si prodejem voskových ozdob vydělá, chce pod stromečkem udělat radost svým nejbližším. Na křtu knihy Hrad vzpomínek se o malém obchodníkovi bavíme a všichni do jednoho jsou jeho velcí příznivci. Co my víme, třeba si sám začal šetřit na svůj budoucí nedobytný hrad v podobě úspěšné pracovní kariéry a živnosti. A v jeho hradu vzpomínek bude nostalgie na prodávání ozdob u Kamenného mostu jednou z útulných komnat, kam bude zvát své nejbližší přátele.