Jarní

Paprsky jarního slunce nevzdávají svůj boj s nocí a stále na mě dosáhnou. Hřejou. Příjemně hřejou, nepálí. Zvedá se vítr. Snad si myslí, že se ho zaleknu. Snad doufá, že mé nadšení zchladí. Kdepak. Jsem vyhládlá po dlouhé zimě. Snažím se ulovit každičký tep mé hrdinky. Vítej, princezno. Vzbuď se ze spánku! Potřebuju Tě jako nikdy. Jsi tak krásná, tak okouzlující, tak vzdálená... Chci se tě dotknout! Pohladit Tě. Poděkovat za Tvou existenci. Nedosáhnu na Tebe. Bude Ti stačit můj úsměv? Jak by mohl. Zasloužíš si víc. Mnohem víc. Dávám Ti tedy své srdce, svou duši, svou lásku. Oddávám se Ti celá, má paní. Miluju Tě... Však jednu službu mi za to, prosím, prokaž. Nezapadej, nikdy...