Ani nevím, jestli tvé psaní můžu nazvat stylem. Podle mě si s textem moc nehraješ. Snažíš se to napsat co nekratší cestou, mnohdy skoro porušuješ i základy synatxu. Krátké úsečné věty se hodí spíše k nějaké gradaci. Tvůj text díky tomu neplyne a tím, že neplyne, tak pro mě pozbývá jakoukoliv krásu, kterou by mohl díky těm šeříkům mít. Myslím, že to je velký nešvar moderní internetové literatury. Napsat toho co nejméně. jestli má potom vůbec smysl něco psát.
Je to takove mile, hezke napsane. Coz neni malo, ale neni to ani moc.
Styl mi nevadí, vůbec ne. Ale je to trochu mělké dojímání, nic pro mě.
Dobré, představitelné.. T
No jo...jsem holt přes ty city...a výpravná literatura? to není nic pro mě.
Metafory nepoužívám, zato píšu mezi řádky.
Příliš lyriky na moji hlavu. Potřeboval bych ji rozředit nějakou epikou. Pak jsem si nebyl jist, zda mi na konci neunikla nějaká metafora. Ale podle komentářů se zdá, že ne. :-)
Zé, tentokrát nenaznačuju...
Jakoby se už narodil hotovým učitelem hudby. Ne starým, ne mladým, jakoby bezpohlavním.
I když byl plný citu.
To ne, klidně "mi do toho kecej", Wintře, zajímá mě to a pokud se mi to podaří a vymyslím věty jinak nebo budu vnímat text stejně jako Ty, opravím ho. Děkuju.
Jo, ono jsem si to přebral podobně, ale jaksi mi nedošel ten... ehm... "podvědomý proud"... hlavní hrdinky, beru námitku zpět.
Někdo tu zmiňoval větu se třením, a když se tak dívám, i ta, kterou jsem minule chtěl rozvádět, mi nepřijde úplně košer:
"Všechno na mém učiteli hudby, který se černým leskem podobal pianu Petrof, "
konkrétně "černým leskem" je v té větě navíc - dalo by se to (napčíklad) vyošoupnout do další věty. Je to jen můj pocit, ale přijde mi, jako by se v tak krátké větě bilo moc obecných tvrzení s popisy detailu:
"Všechno na mém učiteli hudby, který se černým leskem podobal pianu."
"Všechno na mém učiteli hudby, který se podobal pianu Petrof."
Dále:
"pološílená učitelka s divokými vlasy i pohledem divokým za tlustými skly svých brýlí"
chápu, že chceš vytvořit určitý rytmus věty, ale opět si ten punk (zopakování divok") přizabiješ rozvojem "za tlustými skly svých brýlí"
Je to na zvážení autora, nechci ti do toho moc kecat, protože všechno, co jsem ti napsal, jsou dost brutální a příliš osobní zásahy do výhradně tvého textu.
Wintře, rušivý slovosled bych ráda vyrušila, jenže bych potřebovala na něj poukázat přímo. Nenašla jsem ho.
Konec s květy šeříku? Chtěla jsem vnést do (po zimě ještě víc než jindy) zatuchlé smutné budovy trochu vonícího jara.
Kvítek ve vlasech? Loliktovská koketerie. Docela překvapivá vzhledem k tomu, že jsem si za sedm let nevšimla, že můj učitel hudby byl vlastně mladý muž.
Jo, ten konec taky nechápu, leda, že měl evokovat jakože poetično. Krom zmiňovaného slovosledu mi připadlo, že spousta vět, především, se ve jenom tak nějak rozjíždí - a skončí dřív, než z nich stihneš vytáhnout jakýsi originálnější, hlubší, poetičtější popis.
Příkladně věta:
"Všechno na mém učiteli hudby, který se černým leskem podobal pianu Petrof, mě dojímalo."
by se dala roztáhnout na celý odstavec a nic by se netratilo, ba naopak.
Mně se líbí slovosled i uspořádání odstavců.
Mám dojem, že i ta pointa mi hned došla... Lyrická povídka s lyrickým koncem.
Prima, tip.
díky moc, dnes jsem hodila na P. takové cvičeníčko, rádobypovídku, jsem ale flink, nerada cizeluji, ale budu se to muset naučit, když chci taky vytvořit nějaká ta menší dílka prozaická :-))
Pěkný večer
Markel, nad tím koncem se zamyslím. Začala jsem číst Tvou poesii, ale chci si ji nechat na nějaký příjemný dlouhý večer. Líbí se mi.
moc milé jemné povídání, otevřený konec mohl být víc otevřený :_)) - T
Díky Janino, podívám se na to.
Docela hezky napsané, ale místy mě taky rušil slovosled. Snad nejvíc jeho nelogičnost vynikne ve větě "otíral upocenými mými prstíky upatlané klávesy" (otíral je její rukou?) Opakování "můj učitel hudby, na mém učiteli hudby" je asi schválnost, ale netuším, jaký význam to má mít pro text.
Edvine, i já se budu ráda vracet k Tobě...
Dojemná vzpomínka, zručně, s citem sepsaná. Pokud jsi chtěla sdělit jenom to, co se dá z textu vyčíst, pak je to vyprávění se vším všudy, na němž není co opravovat.
Jsem rád, že jsi vyhledala mou povídku. Teď vím o Tvé existenci a ke Tvým textům se budu vracet.
Tip, jak jinak.
Aleši, talentovaný se učej v parku...
mě se to líbí, i když jsem do hudebky nechodil. Na kytaru jsem se naučil v parku...
Tak to's chodila kolem mě! To jsem byl já, koho řezala ta brejlatá megera smyčcem! Jmenovala se, tuším, Kraváková a jenom díky ní vím, že všechny hudební nástroje jsou v zásadě bicí.
Máš pravdu Ostrichu, vlastně nehrál. Jen cvičné etudy mi přehrával, jak správně mají znít.
Slovo Petrof, zlatými písmenky na černém klavíru, vidím, vnímám jako obraz vytesaný do mé paměti.
Ten překlep mě překvapil (opravila jsem z překlapil).
Co to je talent ke hře na klavír? Je jenom včas otevřená klaviatura... dítě včas ponořené do melodií...aby mu chutnaly... Ale talent na šeřík ....je možná lepší... voní :-)
(Na piano Petrof hrál Petr Petrovič Petrov. Hrál ti někdy? Zvláštní, jak mi v tom textu vůbec nezní hudba... učitel, který nezněl...jen byl příliš naleštěný....)
Atmosféru to má. Pointu nechápu.
...velmi, melmi dobré (očekávaně)***
Ten slovosled chápu jako "rukopis". Jinak souhlasím se šepotkou a nechci se opakovat :) Hezké.
..kouzelný příbšh..v kouzelném Lan provedení..
*---------text ma svih, nekomu bude (snad) pripadat pointa nahla, mne ne......je akorat.............)