Trest

Nastala temnota,
čas, kdy není radno si hrát.
Chtěla jsi se smát,
ale ďábel hlasivky Ti vzal.
Začla ses proklínat,
slibovat, Boha též milovat.

Každý, kdo znal Tě už dřív,
věděl, že černou duši neospravedlníš.
"Je pozdě má drhá,"
zasmál se hlubokým hlasem, anděl temného zla.
"Nechtěj, abych tě litoval,
si smrtelnice ubohá."
Zasmál se a místo pohlazení,
další rány Ti daroval.

"Nejsi má nejdrazší,
nejsi nic, o co bych stál.
Chci, jen aby se mě měl kdo bát."

Vědělas, že to nebyl sen,
vědělas, že byl bílý den,
ale neznalas nikoho,
kdo by varování uposlech.

Když tedy znovu nastala tma,
nečekala jsi plameny,
ba ani děs.
Nyní se bojíš,
chceš odtud ven,
kdo jiný než Ty,
ví, proč nemůžeš?

Plameny šlehají,
mají tě pod zámkem.
Brání Ti útěku,
chtějí tvůj trest.