SEKSAJNA ve víru šoubyznysu

1.

Pokud bych měl ve zvyku soudit podle prvního dojmu, pánové Stackgraven a Harsley budili ten nejlepší. První se mi představil jako ředitel státní umělecké agentury planety Miranda a hned přešel k věci.

"Jak už asi víte, pro letošní ročník Glickini Festu bylo vybráno naše hlavní město. Je to velká čest pro naši planetu."

Nejen že jsem to nevěděl, neměl jsem ani ponětí, co je to Glickini Fest, čemuž oba pánové nějakou chvíli nemohli uvěřit.

"Jedná se o spojení pěveckého festivalu se soutěží krásy," vysvětloval Harsley, "půvab těla, zlato v hrdle, to je naše motto. Účastní se ho nejlepší zpěvačky vesmíru, přenosová práva do tisíce zemí, neptejte se, co stojí vteřina reklamy."

"Dobrá, co ale potřebujete od nás?"

"Slyšel jste někdy jméno Valérie Vale, pane Gexxi?"

Zavrtěl jsem hlavou. Pan Stackgraven tentokrát nevypadal překvapeně.

"Kdybyste žil na Mirandě, nemohl byste to říct. Valérii Vale tam zná každý, je to naše největší hvězda."

Zalovil v kapse svého stříbrolesklého saka a vytáhl akustický čip. "Zde prosím nahrávka jejího koncertu."

Spustil záznam a kancelář naplnily tóny hudby a dívčího zpěvu. Prvních pár vteřin jsem si myslel, že to hned zas vypne s omluvou, že si spletl čip.

"To je ona?" nevydržel jsem to. Oba pánové přikývli, s jakýmsi leskem dojetí v očích. "To má být nějaká experimentální čtvrttónová hudba, že?" pokračoval jsem opatrně.

"Ne, to je střední proud pop-music," odvětil Harsley.

Stackgraven vypnul přehrávání a znovu sáhl do kapsy. "A zde její fotografie."

Valérie Vale vypadala snad ještě hůř než zpívala. Těžko říct, zda se bez obočí už narodila či zda o něj přišla, její ploché tváři to každopádně dodávalo výraz medúzy. Nemohlo jí být přes třicet, ale vrásky kolem očí měla na šedesát.

"To ji nemohli aspoň trochu namalovat?" řekl jsem si pro sebe.

"Věřte, že naši imagemakeři odvedli brilantní výkon, aby vypadala aspoň takhle," promluvil Harsley. "Já jsem její impresário," dodal.

"Aha. Podívejte, SEKSAJNA se sice potýká s nadpřirozenem dnes a denně, ale jestli po nás chcete zajistit, aby tahle osoba vyhrála..."

"Nikoli, pane Gexxi. Chceme, abyste zařídil, aby Valérie Vale nezvítězila."

Vážnost jeho tónu nabádala k opatrnosti. "Naznačujete, že snad používá nějaké techniky k ovládání davu?"

"Nevím, jak to dělá, ale kdybyste ji slyšel zpívat živě, uvěřil byste, že je nejlepší. A nejkrásnější." Stackgraven láskyplně vložil fotku zpět do kapsy.

Už jsem chápal, oč jim jde. Osobní kouzlo nemůže působit přes obrazovku, stejně jako ze záznamu, a jestliže Valérie okouzlí porotu, televizní diváky určitě ne.

"Jako její manažer jí přece můžete účast zakázat," obrátil jsem se na Harsleyho.

"Její fanoušci by nás roznesli na kopytech," povzdechl si.

"Festival začíná za týden," navázal Stackgraven, "musíme zabránit meziplanetární ostudě."

"Nemějte obavy," ubezpečil jsem ho, "takové případy jsou přesně naše parketa." A v duchu jsem si představil, jak se Sechmet, která nás poslouchala zpoza závěsu, nadšeně usmívá.

2.

Letiště v Misikelu, hlavním městě Mirandy, bylo doslova obleženo diváky. Den zahájení festivalu sliboval takovou koncentraci hvězd, jakou tato planetka nikdy ve své historii nezažila.

Počet a totožnost soutěžících nebyla do poslední chvíle oficiálně vyhlášená. Jelikož pravidla stanovila jako podmínku ženské pohlaví a humanoidní tělo, chyběla Niggwzs z Aldebaranu, a také siréna Kelichoé byla kvůli křídlům přítomna jen jako členka poroty.

Náš speciál přistál v 37:124 místního času, a to právě ve chvíli, kdy na červený běhoun za mohutného aplausu vystupovala Albina Claw z Titánu. Lidská podoba jí úplně neseděla, ale k uspokojení pořadatelů to zřejmě stačilo.

Zájem čumilů a fotografů o náš letoun tedy nebyl valný, ale to se změnilo, sotva Sechmet vplula na scénu. Paží rozhrnula vzduch jako oponu, záře vycházejících sluncí jí rozehrála na rouchu kaskádu pablesků, zjevených aurou její božské přítomnosti, pohození hlavou a stříbropád vlasů odhalil aristokratickou křivku šíje, jediný pohled a dav ztichl. Tohle ona zkrátka umí.

Nabídl jsem jí rámě, ve fraku, s doutníkem (to byl Uk v převleku) a zlatými řetězy kolem krku - prototyp uměleckého agenta nejvyšší třídy. Co budu povídat, nakonec to byl zázrak, že jsme se koridorem četníků protlačili do odbavovací haly.

Albina Claw překvapivě neprojevovala známky hvězdné nadutosti, naopak se pozdravila se Sechmet jako s přítelkyní, vidíc v ní zřejmě spřízněnou duši. Obě měly část osobnosti hadí, jenže zatímco Sechmet se uměla proměnit v kobru, Albina byla chřestýš v lidské podobě, a to je rozdíl.

Sechmet mi pak prozradila, že když společně pózovaly fotografům, pošeptala jí Albina, že má hroznou trému.

V hale bylo přítomno ještě pár dalších zpěvaček. Jammie Jewel z Ameriky, s postavou pár kilo nad hranicí štíhlosti a s výrazem na pomezí přezíravosti a cool; slavná Priscila Woodick z Yapetu, po osmdesáti letech kariéry stále svěží, pohled zářící zkušenostmi a trochu mateřským vztahem k ostatním soutěžícím. Mírně stranou zůstávala Brigita Irrtosh - ne snad, že by nebyla krásná, slavná a talentovaná, ale jaksi se celý život nemohla zbavit nálepky nevinné dívenky. Bránila se tomu všelijak, i několika skandály, ale princeznovská image jí zůstávala.

Formality byly záhy vyřízeny, soutěžící se shromáždily u přísně střeženého východu, doprovázeny pouze podivným zjevem v tyrkysovém sáčku, což byl, jak jsem se později dozvěděl, jeden z hlavních koordinátorů Picolli Yocki.

"Ták, děvčátka, proklouzněte si támhle těmi dvířky a venku na vás čeká autíčko," koordinoval vysokým hlasem a dívky kupodivu poslouchaly.

Mě si zatím odchytil pan Stackgraven a nenápadně mi referoval: "Všechno je zařízeno. Slečna Sechmet byla oficiálně zařazena na soupisku, nikdo nic netuší. Nechal jsem jí poslat pár kostýmů do hotelu, tam se teď ubytují. Během dopoledne dorazí ostatní, pak bude generálka a večer to vypukne."

"Tak to máme čas proklepnout porotu," řekl Uk.

"Ovšem, tady jsou záznamy všech soutěžících a porotců," přistrčil mi Stackgraven drobný disk. Ukova přítomnost ho neudivovala, asi byl zvyklý jednat s ledaským.

3.

Zatímco Sechmet trávila dopoledne nadšeným zkoušením šatů, jež jí zapůjčil pan Stackgraven (jedny z nich si pak na závěr nechala věnovat, řkouc, že takové nemá ani Isis), já a Uk jsme pracovali v terénu.

Mým úkolem bylo prověřit porotce. Kromě sirény Kelichoé, o jejíž nezaujatosti a nevydíratelnosti nebylo lze pochybovat, tu byli Aghwan de Bloq, ředitel prestižní hudební akademie na Venuši, zástupce hlavního sponzora Iron Mongerus, módní návrhářka Stacy Sunshinová, duch Marylin Monroe a úřadující předseda kalifornského Klubu sexuálních deviantů William Clinton.

Ač jsem prohrabal tucty databází a oslovil informátory po celé galaxii, to nejzajímavější, co se mi o porotcích podařilo zjistit, bylo pár ne zcela čistých kšeftíků pana Mongeruse a u pana Clintona... no, nic co by se nám mohlo hodit.

Uk zase sbíral informace o Valérii Vale.

"Za poslední tři roky," sděloval mi, "dělá ta ženská snad všechno. Koncerty, televize, muzikály, reklamy, dokonce kvůli ní přepsali operu, aby ji uzpívala."

"Vážně?" podivil jsem se.

"Jo. Svobodův Titanik. Chceš si poslechnout ukázku? Stojí to za to."

Odmítl jsem, šokován tím, co všechno je možné.

"Nikdo neví, co je zač nebo odkud se vzala," pokračoval Uk, "prostě se jednoho dne objevila. Začínala v kapele Svraboli - rap-soul, technocountry, zkrátka těžký umění. Brzo přesedlala na mainstream a od té doby je miláčkem davů. Když loni dělala reklamu na jogurty, stoupla spotřeba mléčných výrobků na celé planetě o dvě stě procent. Podle kuloárových informací, co jsem tak zaslechl, domluva nepadá v úvahu, protože ta ženská chce vyhrát za každou cenu."

S tím jsme ovšem počítali, a tak nezbylo než připravit se k akci v průběhu soutěže.

Zahájení večerního programu nemohlo zklamat ničí očekávání. Bylo dravě pompézní, leskle dekadentní a luxusně předražené. Po sérii fascinujících hudebně-tanečních čísel veplula na jeviště dvojice moderátorů, zcela přehlédnutelná ve všem tom pozlátku, a pak konečně nastoupily soutěžící.

Sledovali jsme s Ukem scénu z jedné z nejdražších lóží, hned pod námi seděl prezident Mirandy s rodinou a ochrankou.

Sechmet byla skvělá, vůbec se mezi těmi načesanými a nalíčenými dívčinami neztratila, usmívala se stejně zářivě a rozdávala vzdušné polibky stejně nenuceně. Dostala nejvyšší číslo - třináct. V té chvíli jsme tomu nepřikládali význam.

Zpěvačky defilovaly po pódiu, moderátoři je střídavě představovali a ve vzduchu začínaly být cítit vibrace osobního kouzla. Bylo na čase pustit se do práce.

Vytáhl jsem z kapsy neviditelného ptáčka střízlíka a vypustil ho nad hlavy obecenstva. Usídlil se pod předním z lustrů, třepetal neviditelnými křidélky a přitahoval vibrace.

Tihle ptáčkové, kromě toho že umějí extrémně rychle (byť ne zcela bezbolestně) vyléčit opojení libovolného druhu, od alkoholu až k nešťastné lásce, dokáží nasát a eliminovat podprahové působení zamířené na lidskou soudnost.

Vlna, která se nesla od pódia, byla čím dál silnější. Zvedala se jako obrácené tornádo nad diváky, zužovala se a končila v útrobách našeho střízlíka.

Asi pět vteřin. Pak neviditelný ptáček neslyšitelně explodoval.

4.

Ozvalo se neslyšitelné prasknutí a na přední řady se pomalu snášela neviditelná pírka. Vlna osobního kouzla se rozlila sálem a publikum, ještě před chvilkou málem reptající, oněmělo.

Sám jsem měl co dělat, aby to se mnou nepraštilo, Uk se zatím bleskurychle převlékl za dvě rukavice a začal nadšeně tleskat.

K plnému vědomí mě vrátila až telepatická facka od Sechmet.

Záložního ptáčka jsme neměli, ani se neptejte, co nás stál ten první. Vlastně byl ještě v záruce, jenže v návodu jasně psali: maximální zatížení 160 dB. A tady v sále bylo aspoň 300. Však také slabší povahy už začínaly propadat hysterii.

Střízlík je v háji, vyslal jsem k Sechmet, plán B.

Zbláznil ses? odpověděla, necítíš tu sílu? Nehodlám skončit s propáleným mozkem. Plán C.

Nemáme plán C, upozornil jsem ji.

Ale ano. Prostě o přestávce strčíte pod pódium bombu.

Znělo to účinně, ale přikláněl jsem se k názoru ještě to zvážit.

Zatím se soutěžící stáhly do zákulisí a vlna vibrací opadla. Nyní měla přijít jednotlivá pěvecká vystoupení.

"Ať mi nikdo netvrdí," mumlal Uk, "že tohle zvládla Valérie sama. Musí jich tady být víc."

Přetlumočil jsem jeho názor Sechmet a dodal jsem: Teď pojedou každá za sebe, takže poznáme, které z nich to jsou. V nejhorším by je mohla potkat nějaká nehoda.

"Nastupuje dívka číslo jedna, slečna Lasser Mekkg," volal moderátor, z dvojice ten bližší mužskému pohlaví.

"No není úžasná," vydechl Uk, stále převlečený za rukavice. Pochopil jsem, že Lasser je stejně jako můj přítel složená z inteligentního slizu. Dívčí tělo se jí ovšem velice vydařilo, snad až na ten nos.

Hudba spustila, Lasser se dala do zpěvu a vibrace opět zaplnily sál.

Jednu bychom měli, jen tak dál, ozvala se Sechmet netaktně.

"Tak ona taky," štkal Uk, převlékl se za kapesník a hlasitě se do sebe vysmrkal.

Lasser doprovázela svůj výstup divokými tanečními kreacemi, párkrát málem ztratila konzistenci, ale udržela se v celku. Když opouštěla jeviště, publikum bouřilo, ale bylo zřejmé, že to hlavní nás všechny teprve čeká.

Další na řadě byla Sechmetina známá chřestýší lady Albina Claw. U ní jsem dost pochyboval, že by byla schopná sáhnout k mentálnímu ovládání davu, zvlášť když moderátor odříkal dlouhý výčet jejích koníčků, mezi nimiž nechybělo navštěvování domovů důchodců, dětských domovů a hledání domovů pro opuštěné pejsky.

Milá ale vylízaná, říkal jsem si, k mentální sugesci je potřeba intelekt. Zmýlil jsem se.

Její vibrace intenzitou daleko přesáhly Lasseřiny a dalo mi dost práce udržet si svůj profesionální nadhled. Pomohla mi její polohadí osobitost, ten chladný pohled a výraz krajty chystající se pohltit zardoušenou kořist. Ve vypjatých okamžicích jsem skoro čekal, že se promění a vrhne do publika, ale nestalo se tak, Albina dozpívala, usmála se a s rozpustilou skoroskromností vybídla okouzlené publikum k potlesku. Ovace nebraly konce.

"Na můj vkus trochu uřvaná," podotkl Uk, stále dojat předchozím vystoupením.

"Číslo tři má zdejší favoritka, opěvovaná a tajemná, Valérie Vale!" oznámila ženštěji vyhlížející moderátorka a začalo jít do tuhého.

5.

Nechtějte po mně, abych vám popisoval těch několik minut, pochybuji, že toho budu kdy schopen, nebo že dokážu jen vzpomenout na ty okamžiky bez rozechvění. Valériino vystoupení bylo zkrátka moc i na nejsilnější nátury. Kdybych seděl v porotě, neváhal bych.

Tím víc mě překvapila náhle rozhodná myšlenka od Sechmet: To nic není. Mám plán D: vyhraju to sama.

Nechceme riskovat, nabádal jsem, zůstaneme u plánu C.2 - zjistit, které to jsou, a eliminovat je.

Sechmet nerada souhlasila, ovšem jak ubíhala jednotlivá vystoupení, byla stále patrnější naivnost, s níž jsme k celé věci od začátku přistupovali.

Zkrátka, dělaly to všechny. Některá míň, jiná víc, ale všechny soutěžící si nějakým tím podprahovým působením vypomohly, jako by to byla standardní součást vystoupení, zrovna tak jako účes, makeup a dobře oholené nohy.

Když končila dívka číslo 11, Priscila Woodick, do níž bych to skutečně nikdy neřekl, neodpustila si má kolegyně jízlivost: Tak co, pořád je chceš eliminovat?

Dobrá, tak tedy plán D, odvětil jsem tím nejnevraživějším tónem, jakého je v telepatii možno dosáhnout.

"A nyní přivítejme poslední soutěžící, dívku číslo 13, Sechmet Egyptskou," hlaholil moderátor, bohyně vstoupila na pódium a pustila se do toho naplno.

"Sechmet je 5482 let, měří 212 cm, pracuje v umělecké agentuře, má ráda turistiku, bojové sporty a orientální kuchyni, ovšem nejraději ze všeho má roztomilé bílé králíčky. No není to sladká kombinace? Její míry jsou 97-71-95," odříkával moderátor, ale hlas se mu maličko chvěl.

Člověk musí znát to, proti čemu bojuje, takže jsme s Ukem byli schopni rozvinout podpůrné vibrace osobního kouzla té nejvyšší kvality, ovšem pravou práci musela odvést Sechmet, a nelze než přiznat, že se toho zhostila bravurně. Když se pak dala do zpěvu a sál ovládla staroegyptská pijácká píseň, převedená do jazzu s prvky české besedy, jedno oko nezůstalo suché. Byl to zkrátka triumf odbornosti nad amatérstvím.

Po následující výplňkový program jsme byli všichni tři příliš vyčerpáni, k plné pozornosti nás přivedlo až vyhlašování výsledků. Tenkrát bych to nepřiznal, ale měl jsem opravdu strach, naše dobrá pověst byla v sázce a všechno bylo vsazeno na jedné kartě.

"Na třetím místě se umístila dívka číslo..." moderátorka napínala a mně začínaly téct nervy, "sedm, Jammie Jewel!"

"A na místě druhém je to dívka číslo..." protahoval druhý, "tři, Valérie Vale!" a moje nervy se roztekly. Valérie vypadala pěkně vztekle, když nastupovala po bok štkající Američanky.

"A konečně, celkovou vítězkou Glickini Festu se stává dívka číslo........ dvě, Albina Claw!!!" zvolali moderátoři unisono a na víc si nevzpomínám.

"Hlavně, že to dobře dopadlo," zhodnotila pak Sechmet, když mě venku před palácem vzkřísili. Nicméně zklamání jí bylo vidět v očích.

"Podívejte, tamhle jde vítězka," řekl Uk a ukazoval kamsi dozadu na vyhrazené parkoviště, kam se srocené davy přes bariéry nemohly dostat.

Pohlédl jsem tím směrem, ale spatřil jsem jen, jak Albina Claw nastupuje do černé limuzíny s kouřovými skly. Zdálo se mi to, nebo ten pán na zadním sedadle byl opravdu prezident Mirandy ze sousední lóže? Těžko říct.