Kouzlo života I.

Jednání I.

"Rozhodně jsem přesvědčen, pane Moudrý, že jsme Vám dodali to, co bylo dohodnuto," odvětil Michal.
"My ale akceptační protokol nepodepíšeme."
"Prosím Vás, víte, že ve výsledku je jedno, kdo to podepíše. Jestli vy, nebo top management," zakličkoval naposledy Michal zoufale.
"Nepodepíšu to já, nepodepíše to ani top management, nepodepíše to ani uklízečka na chodbě. Ještě dodáte,..." řeč pana Moudrého se začala ztrácet v bílem šumu. V mojí mozkovně to totiž po hodině úporného jednání již všichni sbalili, zastavili stroje a odcházeli pomalu spát. Klížily se mi oči, ale netrvalo to dlouho a...

 ... a Michal doslova prudce vyskočil ze židle, převrátil stoleček před námi. Věci padaly, sklo se tříštilo, matky plakaly a domy hořely. V tom běsnění Michal vyplyvl žvýkačku, připlácl ji na akceptační protokol. S ďábelským smíchem a slovy, "Víš co, ty debile, mě je to prostě u prdele. Dělej si co chceš", se jeho ruka rozmáchla a s razancí matadora nalepila akceptační protokol na tvář pana Moudrého.

  Michal zmizel ve dveřích, které se za ním zabouchly tak, že mi div nepraskly sklíčka u brýlí. Byl pryč. Pan Moudrý seděl, stále s akceptačním protokolem na tváři, a jen s otevřenými ústy nevěřil. Já jsem seděl. Zíral. Nevěřil. Pak věřil. Opět nevěřil. A nakonec uvěřil. Pronesl jsem jen: "Kde že jsme to skončili?".