.i have a dream.

Měl jsem sen. Každej má sny. Duke chtěl od Flanďáka koupit stříkačku. Petačtyřicítku s useknutnou hlavní a příčným rýhováním na pažbě. Holden zase chytat děti, co vyběhnou z žitnýho pole, aby nespadly z útesu. Franny se chtěla naučit modlit jako ruský poutník, Tracy chtěl tygra. Každej něco chce. Je to přirozený, ať Budha řekl cokoliv.

Potkal jsem v životě pár týpků, který si z budhismu vybrali myšlenku vzdát se žádosti. Měli jeden společný rys: postupem času začali na někom parazitovat. Žili na úkor druhých a z rukávu sypaly moudra o tom, jak správně žít.

Kdysi jsem se takovými myšlenkami také bavil. Vzdát se touhy něčeho dosáhnout. Četl jsem brakovou filozofii, přemýšlel o karmě, uvažoval, jestli vše, co vnímám, není jen mája.

Pak se objevila ona. Zhmotnělá projekce mých fantazií. Film, který jsem v sobě nosil a nyní si ho poprvé  na světle prohlížel. Objekt, který bylo potřeba protočit v hlavě ze všech stran, ověřit ho všemi smysly. A žádný z nich mě nezklamal. Naopak. Informace, které tekly do mého mozku byly naprosto identické.

Do chvíle, než se objevila v mém zorném poli, existoval jsem bez příčiny. Vlastně to nebyl stav příliš vzdálený od toho, ve kterém se nacházím teď.

Mám pocit, jako bych ji zaskládal krabicemi. Občas mě ještě přepadá nutkání se s ní spojit, znovu ji vidět, ale vím, že jakýkoliv kontakt by ve mně mohl zapálit to, co se vší silou snažím poslední měsíce uhasit.

Je to jako léčba alkoholismu. Kontakt se spouštěčem zvyšuje možnost recidivy. Čím déle je droga užívána, tím delší bude doléčování. A paměť: ta je největší komplikací.

Měl jsem sen. V tom snu jsme došli až na konec. Nekráčeli jsme sami.