Pivoňková pondělněvečerní sbírka

Pivoňková pondělněvečerní sbírka
---
Boj(ka)

Než moje cigareta dohoří
než se všechny slzy vlijou do moří
než udeří poslední dvanáctá
já do vln se ponořím

Než nehty mi vrostou do očí
než svět se párkrát otočí
než mé čelo zkropí se potem
já sama sebe ochočím

Takhle se peru se životem.
---
Druhá

Vrásky své cedím mezi zuby
skrz síto šňůry bílých perel
prokousávám se do záhuby
Sama sebe viním
ty perly házím sviním

A plíce stokrát zamotané
dýchají vzduch rezignace
a plné kouře, milý pane
Taková cigareta má křivky ladné
když opona spadne

Skřeky v hrdle zaseknuté
v kleštích sama sebe držím
a jsem železo neukuté
Rozžhnout mě tak těžké není
však ten, co chci, to neocení.
---
Třetí

Své vášně balím v svetr zelený
a nitro bílým vínem opíjím
pohled mám už lehce zkalený

Po svých kolenech šlapu si podpatky
ve strnulou sochu se měním
svoje city házím v odpadky
a nenávist, co vládne pokolením

Já pajdám tu
s roztrženým vazem podkolenním
chtíc odvetu.
---
Čtvrtá

Jsem tu.
A skládám svoje zbraně
a mlčím už rezignovaně.

A život? Ten si přehazuju
v rukách jak horkou bramboru.
Já poustevník jsem na voru.

Jsem sama, sama zůstanu
mrtvá ryba ve svym rybníce
prázdný město, prázdný ulice.

A život? Hlasitě se směje.
Život, ten mě tolik sere!
- jak jizva se mi podebere.

Zašiju to a nechci nic než klid.
Jsem tu. Chystám se odejít.
---
Poslední

Jsem dítě
a děti by neměly mít děti
pak přetváří je do obětí.

Jsem čistý smetí
a utíram si svoje slzy.
A ostatní jsou polobozi.