ZÁVRAŤ DO MINULOSTI

Stačí zahlédnout barvu...ucítit vůni...pocítit dotek zavanutí...spatřit paprsek...

Vzala jsem do ruky zralou modrofialovou švestku se zelenou stopkou. Chtěla jsem stopku utrhnout a švestku sníst.

Ta švestka!...modrofialový odstín...její vůně...ta stopka!

Závratná chvíle v čase. Okamžik, kratší než vteřina.


Seděla jsem ve školní lavici a malovala švestku. Oknem skleníkově hřálo podzimní slunce. Bylo mi horko ve světlezeleném roláku. Nesvlékla jsem ho ale, byl od táty. A táta už nebyl.
Namíchat správnou barvu, trefit odstín. Namáčela jsem štětec, do modré přidávala fialovou.
Malovala jsem ve stínu učitele nade mnou.
Snažila jsem se setřít z dlaně lepkavý pot zbarvený vodovou barvou, otřít ho do kaliopek, aby si pan učitel nevšimnul. Zapomněla jsem si hadřík.



Opojná chvíle pominula. V dlani mi zůstala modrofialová švestka. Rozmáčklá.