Než vám kulka provrtá hlavu

  I když jste ten zvuk slyšeli pouze z filmových scén, nepochybujete o jeho zdroji. Kdosi nabil pistoli. Vybavíte si tu akci, jak detektiv, mafián, zloděj či chladnokrevný zabiják vytáhnou zbraň z pouzdra, nebo prostě zpod košile zastrčené v kalhotách, natáhnou a s pevným odhlodáním míří na cíl s úmyslem neminout. Vzpomenete si na záběr s jeho drsným pohledem a zpoceným čelem, to vše doprovázené dynamickým soundtrackem nenechávajíc vás sedět v klidu. Detail na kohoutek a ohnutý prst. Třesoucí se hlaveň. Nervózní oběť. Výstřel. Střih.

  Tohle ale není scéna filmu. Studiem neproběhne vlna režisérova křiku: „Stop!“  Maskérka nebude pospíchat poupravit vaši vizáž a producent se nebude vztekat nad únikem peněz způsobeném vaším laciným projevem, kvůli kterému se akce natáčí po dvanácté.

  Jste ve skutečném světě, na skutečné židli a svázaný skutečným provazem. Společnost vám dělá skutečný vrah, tiskne k vašemu spánku skutečnou pistoli a vy máte skutečně strach. Ani tyto fakta vám nezabrání doufat ve skrytou kameru, nepovedený vtip.

  Roubík v ústech nemáte, ale přesto nejste schopen slova. Hlavou vám běží: „Proč mi alespoň nezavázal oči?“. Zbytečné. Za chvílí vám hlavou proletí leda tak olovo. Panikaříte.

  Kolik zbývá času? Ve filmu to vždy protahovali, aby rozuzlili celou doposud utajovanou zápletku. Mezitím se stane zázrak a vy vyváznete maximálně s malým šrámem, který vám nakonec pofouká více než slibně vyhlížející zdravotní sestřička. Uvažujete nad modlením, ale položte si, prosím, ruku na srdce. Bůh vám sotva pomůže, když jste si na něj vzpomněli až doslova se zapáleným doutnákem u prdele. Jste sami. Jen si tu bezmoc představte. Vy, jen vy a nikdo jiný než vy. Jste v tom dočista sami. Pardon, zapomínáme na vraha, ten tu přeci hraje zásadní roli. Poslední herec na jevišti vašeho života. Že jste si tam představovali někoho jiného? Ale no tak, na idealismus je poněkud pozdě, nemyslíte?

  Hlaveň vás do hlavy nemilosrdně tlačí. Jako by si vybírala to nejvhodnější místo, do kterého během několika krátkých okamžiků provrtá vypálenou kulkou díru o velikosti pingpongového míčku. Slzy se chystají k vyplutí. Raději zavřete rolety svých očí, nechcete se hlásit k hanbě, jako jsou mokré tváře plné soli. Najednou se ocitáte v naprosto jiném světě, ve snu, v kolotoči vzpomínek. Vrah zmizel, provazy povolily a tlak na spánku už takřka nevnímáte. Plujete v gejzíru čehosi, co si nedovolíte ani slovy definovat. Barevné, čiré spektrum.

  Snažíte se sfouknout svíčky na narozeninovém dortu, spadli jste z nového kola a odřeli si nejen obě kolena, tiše pláčete odloučení od mámy na dětském táboře, první polibek, alkoholové opojení ve společnosti zhulených kamarádů, automobilová nehoda, romantická večeře, nespoutaně divoký sex, svatba, narození prvního dítěte, stěhování do nového domu, narození druhého dítěte, nově získaná a slušně placená práce, dovolená u moře, hádky. A to vše v několika vteřinových sekvencích z pohledu třetí osoby. Rychlý sestřih vašeho života? Docela suchý. Vrah se očividně baví. Cítí snad vaše myšlenky? Čeká, kdy se poddáte srdceryvnému pláči a mezi škytáním budete škemrat o milost? Přece mu tu radost neuděláte. Vzchopte se! Nic vašeho věznitele nenaštve víc, než když otevřete oči, zdvihnete hlavu, zhluboka se nadýchnete a budete budoucímu dění čelit naprosto vyrovnaně. Alespoň navenek.

  Napínáte uši a snažíte se nachytit každičký pohyb, byť téměř neslyšitelný. Jen tak zjistíte, jak cizí prst objímá kohoutek. Tisknou se k sobě jako mladí, strachuplní milenci, však plně vědomi svého počínání, na které čekali tak dlouho, až by málem uvěřili, že se svého vysněného cíle nikdy nedočkají. S pocitem neviditelnosti se pomalu blíží na konečnou.

  Čas se zastavil.

  Napětí husté jako vaše prvně uvařená krupicová kaše vám drásá nervy, i když to nedáte znát.  

  Prožili jste šťastný život?

  Konečná, vystupte si, prosím.

  Byli jste dobrými rodiči, milenci, lidmi?

  Kulka opustila svou temnou skrýš, ve které se tak netrpělivě třásla na zažhnutí.

  Rozloučili jste se?

  Vaše soudkyně letí útrobami pistole.

  Přijde někdo na váš pohřeb?

  Elegantně opustí hlaveň.

  Litujete?

  Díra v hlavě. 

  Co bude teď? 

  Sbohem.