Poslední vůle

Tak a je to tady!

Že je to už blízko jsem poznal docela snadno. Zatím co mí přátelé a blízká rodina se zdáli být den ode dne smutnější, Kateřina rozdávala blažené úsměvy na všechny strany. Mělo mi to docvaknout už dávno, že si mě vzala jenom pro peníze. Co by taky jiného měla chtít mladá, třicetiletá Středoevropanka od osmašedesátiletého prostatika?

„Jak dlouho si myslíš, že tady s námi ještě budeš? Tu poslední vůli jsi měl napsat už dávno. Já teda nechápu, že někdo může být tak nezodpovědný!“ nechala se Kateřina slyšet před pár dny.

 A tak mi moje milovaná Katka, která se už ani příliš nesnažila zakrývat své pravé úmysly, připomenula tetu Kateřinu ze Saturnina. Jako by už nade mnou všichni zlomili hůl.

Položil jsem hlavu zpátky na polštář a zavřel oči. Představil jsem si, jaké to asi bude –po smrti– tam na druhé straně. Existuje vůbec nebe nebo peklo? A co reinkarnace? I přes svůj pokročilý věk, jsem ještě pořád neznal některé odpovědi a to mě zneklidňovalo.

„Myslím, že usnul,“ osmělil se postarší pán kralující sousední posteli, „měla byste ho nechat odpočinout.“ 

Kateřina pohotově zaměnila nacvičený výraz zoufalé mladičké samoživitelky s třinácti dětmi na krku a jedním v děloze, za odměřený spalující pohled ukřivděné aristokratky. Rychlým pohybem se zvedla ze židle, upravila si minisukni a za ohlušujícího klapotu jedenácticentimetrových podpatků vyklidila bojiště – alespoň pro dnešek.

Po dnešní návštěvě už nemám chuť dál sponzorovat její kabelky, svetříky ani kabátky. Jen ať si slečna poradí sama – život je pes a já ho stejně brzo nechám chcípnout – Koneckonců kdyby prodala svůj šatník, mohla by se v klidu pár let uživit i bez práce. Po paměti sáhnu do nočního stolku a vytáhnu z něj telefon.

Právník přijel rychle. Zatím co jsem čekal na jeho příjezd, zesumíroval jsem si v hlavě svoji poslední vůli. Dům dostane brácha – konečně se bude moct přestěhovat z té stísněné bytovky do pořádného bydlení. Neteři připadne auto, garáž a chatka v Jizerských horách. Zbývající majetek bude rozdělen rovným dílem mezi mé nejbližší a Kateřina ať si nechá svůj šatník a botník.

Ještě podpis a díky ochotě mého ošetřujícího lékaře mám i svědka.

Scénář je hotový, show může začít. Seřiďme si všichni hodinky, je za deset jedenáct dopoledne.

O jedenáct a půl hodiny později se na sesterně rozezněl alarm. Červená kontrolka se rozblikala nad pokojem číslo pět – představení začíná.