Zřejmě vymyšlený deník Horviho Nathalsona

3.10.

Dveře se rozlítly dokořán a z nich se na mně vyhrnula kupa lidí. Dřív než jsem se stačil leknout nebo bejt překvapenej, natož je pozvat dál. Cože pozvat dál  - to by byla přece DISKRIMINACE – nechat je 2 sekundy stát za dveřmi, než bych řekl dále.  Stála přede mnou vcelku početná skupinka našich milých a všemi utlačovaných romských spoluobčanů. Včele byla paní máma s dceruškou….no a za nimi bratranci, sestřenice, tatíčkové, strýčkové, tetičky….Mam zkrátka moc malou kancelář. :(

Paní máma se hned ujala slova:

„Dej nám byt…dcerka potřebuje!!!!“

„Takhle to ale nefunguje“ já na to.

„Coooo??“

„Táto  pocem, tady mladej pán neslyší, poď mu to vysvětlit“.

No a z davu, co stál přede mnou se začala pomalu vynořovat mohutná postava pana otce. Když jsem ho uviděl, tak jsem si pomyslel…..no z těch litrů co dostávaj..tak je on důkazem, že mu převody z litrů na kila nedělaj sebemenší problém. :)

Než se zcela vynořil z toho davu tak, ta chvilka mi stačila, abych se moh konečně ujmout slova:

„Dobrá tedy, já Vám dám žádost, tu si vyplníte….

„My nechcem žádost, my chcem byt“ přerušila mě paní máma.

„Ale bez toho to nejde…můžu ji tady s Vámi vyplnit, aby jste se  mohli o nějaký byt ucházet“.

„Gizello, nečum tady a vyplň to, ať mužeš mít byt.“ Řekla paní máma dcerunce…pak se otočila na dav za sebou a zahulákala:

„Hlídejte nám děti, ať nám je tady ještě neukradnou.“

To bylo to první, v čem jsem s paní mámou za celou dobu její návštěvy souhlasil…..taky bych se bál, kdyby mi někdo chtěl odcizit můj jedinný zdroj příjmů. :(

Gizella žádost vyplnila. Vzal jsem si ji. Rozloučil se s davem. Dveře se zavřeli. Posadil jsem se usrknul trošku kávy a otevřel si okno. Ne snad proto, že bych chtěl vyskočit. :) Přečetl jsem si žádost nové žadatelky o byt…

Gizella byla čerstvá osmnáctka se dvěma dětmi (1 a 3 roky)….hmmm pomyslel jsem si, tak ta se asi vážně nenudí…. :)