trpaslík

na lžíci seděl malý trpaslík
na kávové lžičce jako v křesle
tvářil se ale trochu sklesle
a v prstech svíral kapesník

měl srdce v dlaních
i lásku holou na nich
už zapomněl na smích
a v hrudi jen led a sníh

vzhlédl na nás s úsměvem
prstem ukázal ať jdem ven
nahlédnul si do neštěstí
sám sebe pak praštil pěstí

na lžíci cosi zacinkalo
a po chvíli se ukázalo
jak silná je jeho pravačka
neb na lžíci ležela...
... jeho zlatá stolička


slíbil věrnost svojí lžíci
než odešel chtěl ale něco říci
tak napsal dopis svému strýci
a už jsme ho nikdy neviděli
na stole ani na lavici